Jedná se již o druhou stížnost matky proti Norsku podanou k mezinárodnímu soudu poté, co s první z nich neuspěla. Česká vláda vstoupila do řízení před Soudem – jelikož matka i děti jsou českými občany – a upozornila na některé kritické aspekty případu.
Paní E. M. podala v roce 2017 stížnost jménem svým a jménem svých dvou synů. Ti původně vyrůstali se svými rodiči v Norsku. V roce 2011 bylo z podnětu zaměstnanců tamní mateřské školy, kterou oba chlapci navštěvovali, zahájeno řízení u orgánu sociálně-právní ochrany dětí a bylo podáno trestní oznámení. Norské orgány měly podezření na pohlavní zneužívání dětí ze strany otce a závažné zanedbání péče a obě děti umístily do pěstounské péče. Zpočátku se mohla matka s dětmi stýkat častěji, nicméně postupně byl kontakt omezován až na dvě hodiny dvakrát ročně pod dohledem.
V roce 2014 matka podala návrh na vrácení dětí do péče. Norské soudy děti ponechaly v péči pěstounů, matku zbavily rodičovských práv a zakázaly kontakt s dětmi. Původní návrh Barnevernetu na vydání souhlasu s osvojením mladšího syna pěstouny norské soudy zamítly. Při rozhodování vzaly soudy v potaz závažné zanedbávání péče o děti. Současně byla matka norskými orgány kritizována za medializaci případu v rozporu s nejlepším zájmem dětí.
V dnes zveřejněném rozsudku evropský soud předně shledal, že mezi matkou a dětmi existoval střet zájmů, a to z důvodu závažného zanedbávání péče o děti jejich rodiči, přičemž děti byly odebrány z péče matky kvůli podezření, že matka děti neochránila. Soud proto rozhodl, že matka nebyla oprávněna stížnost za děti podat.
Evropský soud přezkoumával řízení o vrácení dětí do péče biologické matky, přitom však, jak to ostatně učinil i v dalších případech proti Norsku, přihlédl k okolnostem případu před zahájením uvedeného řízení a rodinnou situaci dětí umístěných do pěstounské péče v roce 2011 tak hodnotil v celkovém kontextu. V předchozím stádiu norské orgány přezkoumávaly závažné zanedbávání dětí v rodině, které prokázaly, a rovněž podezření na pohlavní zneužívání. Soud vzal při vědomí nejlepšího zájmu dětí dále zejména v potaz rodičovské schopnosti matky, znalecké posudky, názory dětí, jejich pozitivní vývoj v pěstounských rodinách, přetrvávající trauma jednoho z dětí, reakce dětí na kontakt s matkou a fakt, že se děti pravidelně vídají. Zbavení matky rodičovských práv mělo zabránit dalšímu nežádoucímu šíření citlivých informací o dětech ze strany matky. Dále uvedl, že rozhodnutí norských soudů nejsou trvalá a že nedošlo k osvojení mladšího syna, o které pěstouni usilovali. Z uvedených důvodů štrasburský soud neshledal porušení Úmluvy.
Rozsudek není v právní moci. Matka může žádat o postoupení případu velkému senátu evropského soudu.
Rozsudek naleznete v anglickém jazyce ZDE. Anotace rozsudku bude v českém jazyce k dohledání v databázi rozsudků a rozhodnutí štrasburského soudu v následujících dnech na adrese ZDE.
Evropský soud pro lidská práva od roku 2016 zveřejnil 27 rozsudků a rozhodnutí proti Norsku týkajících se stížností na postup Barnevernetu. Ve 13 z nich shledal porušení článku 8 Úmluvy, tedy práva na ochranu rodinného a soukromého života. Dvě desítky stížností na rozhodnutí čekají.
Psali jsme:
autor: Tisková zpráva
