Opera Lazebník sevillský se objevuje na jevišti Národního divadla moravskoslezského již v deváté inscenaci. Ta první měla premiéru na začátku první sezóny Národního divadla moravskoslezského v roce 1919, tedy téměř před 98 lety. Lazebník se od té doby pravidelně vrací. Poslední nastudování mělo premiéru v roce 2002 a tehdy zde zaznělo poprvé v italském originále.

„Naše nové nastudování je svým způsobem českou (vlastně světovou) premiérou. Už přidané tři vykřičníky v názvu díla Lazebník sevillský!!! upozorňují, že tento Lazebník je spojen s Ostravou ještě o něco více než inscenace předešlé! Zazní totiž v novém českém přebásnění Jaromíra Nohavici,“ doplňuje ředitel NDM Jiří Nekvasil.

Ostravský rodák Jaromír Nohavica navázal na svou spolupráci s operou Národního divadla moravskoslezského (pro operu NDM již v letech 2003–2009 vyhotovil české přebásnění libret ke třem operám Wolfganga Amadea Mozarta a také dříve k opeře H. A. Marschnera Vampýr). Inspirován 200. výročím prvního uvedení Lazebníka sevillského vytvořil pro NDM nové české libreto: „Tahle opera byla zřejmě nejtěžší. V čem tkvěla náročnost a záludnost práce nad českým libretem? Třeba už v tom, že Lazebník obsahuje spoustu recitativů, takže s trochou nadsázky bych si troufl říct, že je to divadelní konverzační komedie s vloženými zpěvy. Svižný dialog má v italštině jasnou a pregnantní melodiku – tu bylo třeba pro češtinu hledat. Co dál, árie Hraběte a hlavně Rosiny jsou plné náročných melodických ozdob. Šestnáctitaktová virtuózní Rosinina koloratura žádá opravdu otevřenou dlouhou samohlásku a hledejte pro ni nová a nová česká slova, když už jsem všechna použil v Mozartovi? Z druhé strany, když se Bartolo rozkuráží ve svých lamentacích nad Rosinou, je presto to nejpomalejší tempo, kterým zpívá. A má-li zvládnout 12 slabik textu za vteřinu či dvě, nemůžete mu vkládat do úst slova jako ‚kráčím vstříc tvým hříšným rtům, v nichž se již ztrácím‘. Malé tajemství snad můžu prozradit. Cestu mi ukázali polští hiphopeři,“ uvádí Jaromír Nohavica.