Už zhruba v polovině projektu bylo jasné, že jeho výsledky otřesou zažitými předsudky o tom, že když člověk nepomůže lesu, ve kterém odumřela většina dospělých stromů, sám se neobnoví a zůstane tu po něm jen vyschlá poušť. V roce 2018, kdy se první kolo biomonitoringu chýlí ke konci, se průběžné výsledky jen potvrzují.

Všech 1111 trvalých biomonitoračních ploch má kruhový půdorys o velikosti 500 m2 a nachází se jak v místech bývalých 1. zón, které byly vytýčeny a vyhlášeny v roce 1995, tak v bezzásahových zónách, které vznikly po roce 2007.

„Na jednom hektaru bezzásahové plochy roste v průměru 6352 kusů mladých stromků. Nedaleko hradu Kunžvart jsme napočítali nevyšší hustotu zmlazení, a sice 106 760 ks na hektar. Velmi vysoké hustoty zmlazení, vyšší než 80 000 jedinců na hektar, jsme zjistili také na plochách nedaleko Skelné u Prášil nebo v Novém Údolí. Na druhou stranu byly do biomonitoringu zahrnuty i plochy, kde rostly jen jednotky malých stromků. Nejnižší hustoty zmlazení nebo místa bez zmlazení se nachází nejčastěji na primárním bezlesí - například v potočních nivách nebo na rašeliništích. Plocha, na které přirozené zmlazení stromů chybí, má jen 4,5%,“ doplňuje referentka biomonitoringu Pavla Čížková.

Nejvíce zmlazující se dřevinou je smrk. Jeho zmlazení má z celkového počtu podíl 78,5 %. Druhou nejvíce zmlazující se dřevinou je buk s 9,7 % a následují ostatní dřeviny jako jeřáb ptačí (4,3 %), bříza (2,6 %), javor klen (1,7 %), jedle (0,7 %).

Zajímavostí je, že dosud nepozorujeme změnu v druhové skladbě dospělého lesa a přirozené obnovy. Podíl smrku ve vzrostlém lese je téměř shodný s podílem smrku ve zmlazení.  „Přitom smrk, který by měl být na oteplení a sucho citlivější, zatím spíše jen posiluje svoji pozici. Správa Národního parku jej už od roku 2013 ani nesází,“ doplnil Hubený.