Velkoplošná inventarizace lesa je jedinou cestou, jak přímo zjistit skutečný (biologický) přírůst lesa. Spolu s ukazateli obnovy lesa přírůst indikuje stav a vývoj lesů na území národního parku. Dřevo živých stromů přírůstem nabývá na objemu, odumřelé stromy se stávají stojícími soušemi a posléze ležícím odumřelým dřevem. Těžbou a odvozem dřeva, a také přirozeným rozkladem odumřelého dřeva dochází k úbytku biomasy v lese.

„V období 2014-2019 byl přírůst na přibližně stejné úrovni jako v předchozím období, ale nižší mortalita a těžby zvedly celkovou zásobu živých stromů o 700 tis. m3. Zároveň bylo dále ponecháváno odumřelé dřevo v lese, takže jeho objem stoupl o 500 tis. m3,“ vysvětluje výsledky zjištění Martin Černý z Ústavu pro výzkum lesních ekosystémů.

„Výsledky třetího cyklu zjišťování stavu lesů na Šumavě nás nejvíce zajímaly s ohledem na posledních zhruba šest suchých let jdoucích po sobě. Zajímavé je, že sucho se ve výsledcích tohoto šetření na stavu lesa nijak zásadně neodrazilo,“ říká ředitel Správy Národního parku Šumava Pavel Hubený.

Správa Národního parku Šumava předpokládala, že se v inventarizaci prokáže zvýšený výskyt suchých smrků napadených lýkožroutem smrkovým. Jenže čerstvé souše nakonec činily jen 0,8% stojících stromů, což je jen o něco více, než v roce 2012 (0,5%). Navzdory suchým rokům četnost obnovy trvale roste.

Dalším klíčovým sdělením inventarizace je, že hlavní roli si v lesích národního parku ponechává smrk. Jeho zastoupení je ve všech nadmořských výškách průměrně kolem 74%. Podle historických údajů totiž smrk v původních člověkem neovlivněných lesích převažoval i v nižších nadmořských výškách a jeho podíl mezi dřevinami se na území dnešního národního parku pohyboval kolem 60-80%. Tedy i tam, kde by měla být podle některých teorií převaha buku a jedle, byl a dodnes je hlavní dřevinou smrk.