Most sice již dnes neslouží svému účelu, protože polovina Nového rybníka, jehož vody v minulosti překlenoval, byla v souvislosti se stavbou železniční trati v druhé polovině 19. století vysušena, nicméně jde o ojediněle dochovanou památku a doklad řemeslného umu našich předků z první poloviny 17. století. Svým účelem, ztvárněním a stavebním materiálem se jedná o památku, která u nás nemá obdobu.

Uchopit památkovou obnovu tak výjimečného a hodnotného objektu, jakým sedlecký most je, nebyl jednoduchý úkol, zásadním proto bylo shromáždění informací o historické podobě stavby. K tomu přispěl jednak archivní průzkum, který zjistil dochování unikátního plánu mostu, žel, blíže nedatovaného, ale zejména se bylo možné opřít o výsledky archeologického výzkumu. Ten byl realizován Regionálním muzeem v Mikulově ve spolupráci s Národním památkovým ústavem, územním odborným pracovištěm v Brně, který provedl i operativní dokumentaci, tedy základní analýzu stavby a jejího vývoje.

V první etapě archeologického výzkumu byl pořízen digitální model mostu za pomoci 3D scanneru –tak byla uchována nejenom informace o podobě a dochování stavby před zahájením obnovy, ale vytvořeny byly i přesné digitální plány. Následně archeologové systémem sond zjistili míru dochování jednotlivých konstrukcí, aby bylo možné případné cenné nálezy ochránit v průběhu stavby. To s sebou neslo v mnohých případech nutnost úpravy původního projektu. Asi nejzásadnějším zjištěním bylo, že most byl v celé ploše mostovky opatřen velice dobře dochovanou dlažbou z vápencových kamenů. Změnou původně navrhované skladby mostovky byla dlažba v celém rozsahu zachována a ponechána pod nově položeným mlatovým povrchem.