První blok semináře se věnoval právu na svobodný přístup k informacím. Se zajímavými přístupy k této problematice v oblasti institucionální organizace, judikatury a právní úpravy seznámili účastníky akce zástupci Švédska, Španělska, Nizozemí a Francie. Za zmínku určitě stojí vystoupení švédského soudce, který představil historii jejich právní úpravy poskytování informací, jež sahá až do 18. století, a zároveň poukázal na praktické důsledky pro mnohé až „exotického“ širokého pojetí poskytování informací. Soudkyně z Francie pohovořila o koncepci, dle níž je povinnost poskytovat informace personalizovaná, tzn. správní orgány mají povinnost ustanovit konkrétní osobu odpovědnou za poskytování informací. Ohlas vzbudil také nizozemský příspěvek, v němž se delegáti mimo jiné dozvěděli, že správní orgány mají v případě prodlení s rozhodováním o poskytnutí informací povinnost vyplatit poškozenému žadateli pokutu.

Ve druhé části se pak seminář zaměřil na právo na ochranu osobních údajů. Přednášejícími byli zástupci Rakouska, Litvy, Finska a Švýcarska. Například rakouský soudce uvedl rozdíly mezi soudním řízením civilním a správním v případech vyplývajících z porušení práv na ochranu osobních údajů. Postavení, úlohy a kompetence ombudsmana v souvislosti s dotčenou agendou komentovala finská soudkyně. Pro účastníky byly také zajímavé informace o tom, jaké jsou ve Švýcarsku procesní vazby mezi komisí na ochranu osobních údajů na úrovní federace a podobnými orgány na úrovni jednotlivých kantonů.