Pokud všechno selže, existuje jedno eso – rozeštvat lidi navzájem a postavit proti sobě jednotlivé skupiny obyvatel. To je všechny zaměstná, najde se nepřítel, na kterého je třeba ukázat prstem a politik má hned klid. Strategie rozeštvání a podněcování závisti u nás nejčastěji vidíme v uměle vyvolávaných konfliktech mezi OSVČ a zaměstnanci, respektive poukazováním na nespravedlivé výhody pro OSVČ na úkor zaměstnanců.

Je velmi zajímavé, že se neustále srovnávají pouze odvedené daně z příjmu. Zcela záměrně se neuvádí, jak je to s částkou, kterou odvedou tyto dvě skupiny na sociálním pojištění a kolik peněz obě skupiny odčerpají zpět při onemocnění. Platí totiž nepsané pravidlo, že OSVČ „marodí“ jen o víkendech a svátcích, jinak totiž mohou přijít o zakázky.

Dojemná snaha srovnat postavení zaměstnanců a OSVČ v tom viditelném, tedy v daňovém zatížení, je primitivní s ohledem na kontext komplexního postavení obou skupin. Je pravdou, že OSVČ má oproti zaměstnanci možnost uplatnit daňový paušál, neboli platit nižší daně. Co ale další parametry? Pojďme se na ně ve stručnosti podívat a jednou provždy ukončit umělé dělení na platící zaměstnance a systém zneužívající OSVČ: