S podněty na nepříjemné pachy ze sousedství se na ombudsmana pravidelně obracejí lidé žijící blízko zemědělských areálů nebo průmyslových provozů. Veřejný ochránce práv vždy posuzuje, jak se se stížnostmi dotyčných naložily úřady. Díky jeho zásahu tak například přestala lidi obtěžovat pražírna kávy, která po zásahu ombudsmana pořídila kvalitnější filtr odpadních látek. V poslední době se veřejný ochránce zabýval také případem obalovny živičných směsí.

„Stížnosti na zápach spojuje skutečnost, že žádný právní předpis nestanoví emisní limity pro pachové látky vypouštěné do ovzduší. Laicky řečeno, ani krajské úřady, které jednotlivé provozy povolují, nemají normu, kterou by se mohly řídit. Navíc u zápachu, na rozdíl od jiných emisí, je jeho vnímání značně subjektivní. Co tedy může jednomu člověku připadat jako příjemná vůně, může druhý naopak vyhodnotit jako nepříjemný zápach,“ upozorňuje ombudsman Stanislav Křeček.