Mrzí mě, že někteří zaměstnanci Českého rozhlasu zveřejnili ve svém prohlášení, ze dne 1. 2. 2018 obvinění, která musím odmítnout a ohradit se proti nim.

Všichni zaměstnanci Českého rozhlasu měli vždy pod mým vedením pro svou práci takové podmínky, aby ji mohli vykonávat svobodně a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Stejně tak se dělo i v případě reportáží o pozemcích s nejasným vlastníkem, které připravoval redaktor Janek Kroupa a další redaktoři. Všechny zpravodajské či publicistické příspěvky byly odvysílány či napsány a zveřejněny.

Podotýkám, že jsem také v drtivé většině bodů odmítl stížnost společnosti Agrofert (text mé odpovědi najdete v příloze). Mé stanovisko k této věci si vyžádala Rada ČRo, na kterou dotyčná firma své výtky k reportážím Janka Kroupy adresovala.

Nikdy jsem nepopíral závažnost tématu, na přímý dotaz členů Rady ČRo jsem pouze loni v listopadu vyjádřil pochybnosti o kvalitě zpracování. Tak, jak jsem deklaroval, jsem nechal vypracovat k této věci odborné analýzy, z toho jednu jsem nechal zadat Karlu Hvížďalovi, kterého si vybrali na své přání pracovníci zpravodajství ČRo. S nimi jsem také o věci otevřeně hovořil a seznámil je s mými výhradami a zároveň deklaroval, že pokud se moje podezření o nedostatcích nepotvrdí, budu jedině rád.

Ze tří zpracovaných analýz jsem mohl pro dané téma využít pouze jednu, analýzu Institutu komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK, která byla nejkomplexnější a nejlépe zpracovaná. Ta bohužel potvrdila mé pochybnosti a ukázala, že v reportážích k danému tématu byla řada diskutabilních jevů a nedostatků. Stejně tak mě v mém postoji utvrdily názory dalších mediálních odborníků a právníků, kteří pro mě dané téma analyzovali.