Dosavadní praxe je taková, že pokud byla odsouzenému ve výkonu trestu, např. od rodinných příslušníků, zaslána určitá částka peněz, tak 1/2 této částky zajistila Vězeňská služba a odsouzený touto poměrnou částkou hradil způsobenou škodu, výživné, náklady řízení, pobyt ve výkonu trestu a další dle ust. § 25 odst. 4 zák. č. 169/1999 Sb.

Druhou polovinu této částky obdržel odsouzený na své „konto“, kde si mohl koupit ve vězeňské kantýně jídlo, základní hygienické prostředky, kuřivo atd.

Vězeňská služba ČR dává v těchto dnech odsouzeným na vědomí, že bude aplikovat od 1. 1. 2022 následující postup:

U pohledávek, které nejsou uvedeny v § 25 odst. 4 zákona č. 169/1999 Sb. Městský soud v Praze se odkazuje na NSS 7 As 396/2019-23 a NSS 6 As 317-2017, kdy v případě, že odsouzený má neuhrazené dluhy vyjmenované v § 25 odst. 4 zákona č. 169/1999 Sb., polovinu finančních prostředků na účtu vedeném věznicí může použít jen na úhradu těchto dluhů. To ovšem neznamená, že druhá polovina prostředků na tomto účtu musí zůstat odsouzenému plně k dispozici. Jestliže má odsouzený další neuhrazené splatné dluhy, které nespadají pod § 25 odst. 4 zákona č. 169/1999 Sb., a jeho finanční prostředky podléhají exekuci nařízené v souladu se zákonem, lze tyto finanční prostředky exekucí postihnout. Přičemž základní životní potřeby jsou odsouzenému zajišťovány ve věznici, není proto třeba jej chránit ponecháním finančních prostředků v rámci nezabavitelné částky (druhá polovina doručených peněz).

Objektivní čísla