Obecně lze říci, že po rozpuštění Poslanecké sněmovny stihne všechny zákony, které zákonodárci neschválili, tentýž osud, a to „smetení ze stolu“. Zasedání Poslanecké sněmovny není na rozdíl od Senátu stálé, tudíž nově zvolení poslanci začínají vždy s „čistým stolem“.

Zákony v jednotlivých stádiích projednání tak stihne následující osud: Návrhy zákonů nacházející se v připomínkovém řízení, a ty, které sice projednala vláda, ale ještě nebyly předloženy sněmovně, zůstanou v šuplíku. O jejich dalším použití může rozhodnout (nová) vláda. Zákony v určité fázi čtení v Poslanecké sněmovně a ty, které jí byly vráceny Senátem či prezidentem, spadnou „pod stůl“. Rozpuštění sněmovny nebude mít vliv pouze na zákony v současné době projednávané Senátem (pokud je ovšem Senát nebo prezident nevrátí zpátky k projednání do sněmovny, v takovém případě je jejich osud zpečetěn).

Zákony, které takto spadnou pod stůl, však mohou být následně předloženy k projednání nově zvolené Poslanecké sněmovně. Popřípadě může vláda v mezidobí, kdy je sněmovna rozpuštěna, navrhnout, aby se jimi zabýval Senát a přijal je ve formě zákonných opatření. „Senátu přísluší přijímat zákonná opatření jen ve věcech, které nesnesou odkladu a vyžadovaly by jinak přijetí zákona. Taková opatření však musejí být následně schválena nově zvolenou Poslaneckou sněmovnou na její první schůzi, jinak pozbudou další platnosti,“ upřesňuje Petr Dobeš, partner TaylorWessing e|n|w|c advokáti.