Důvodem těchto snah jsou neprokázaná, avšak hojně medializovaná podezření a údajně přílišná koncentrace pravomocí v rukou předsedy ÚOHS a s tím související systémová selhání v dozoru nad zakázkami. Úřad se rovněž ohrazuje proti nepodložené kritice týkající se efektivnosti jeho práce, což je v rozporu s výsledky shrnutými ve výročních zprávách a na webu Úřadu.

Pravomoci předsedy Úřadu jsou dány zejména správním řádem, zákonem o státní službě a dalšími právními předpisy a je třeba zdůraznit, že v zásadě jsou zcela stejné, jaké mají ostatní vedoucí ústředních správních orgánů nebo ministři, kteří rovněž rozhodují o opravných prostředcích proti rozhodnutím vydávaným jimi podřízenými organizacemi. Jestliže neziskové organizace tvrdí, že se jedná o systémové selhání, pak tedy nutně dochází k obdobnému selhání v rámci celé státní správy.

Pokud se současně jedná o to, že předseda ÚOHS může uplatňovat své pravomoci v celé řadě oblastí působnosti (hospodářská soutěž, veřejné zakázky, významná tržní síla, veřejná podpora), pak je s podivem, že sice na jedné straně se volá po tom, aby Úřadu byla agenda dozoru nad zadáváním veřejných zakázek odebrána, avšak na straně druhé Ministerstvo pro místní rozvoj zvažuje, že se ÚOHS nově svěří dozor nad státními nákupy elektromobilů, a to i proti jeho vůli. Argumentací přitom je, že „ÚOHS má oproti ministerstvům vzhledem k tomu, že se jedná o úřad zaměřený na kontrolní činnost, výrazně lepší personální i administrativní zázemí vč. propracovanějších vnitřních mechanismů kontroly“.

Nevládní sdružení dále argumentují mezinárodním srovnáním, podle kterého prý funguje obdobný systém jako u nás pouze v Bulharsku. Mají tím na mysli, že pouze ve jmenované balkánské zemi má soutěžní úřad v působnosti také kontrolu veřejných zakázek. Toto hledisko je přitom zcela irelevantní a nasvědčuje tomu, že nevládní sdružení nemají naprosto žádné znalosti o tom, jak ÚOHS skutečně funguje. Sekce hospodářské soutěže a sekce veřejných zakázek jsou totiž zcela oddělené, pracují na nich jiní lidé a navzájem se nemohou nijak ovlivňovat. Lidské i finanční zdroje jsou jasně určeny, nelze tedy říci, že by kvůli dozoru nad zakázkami bylo zanedbáváno odhalování kartelových dohod či naopak. Žádné negativum tedy neexistuje, naopak nesporným pozitivem je, že v rámci jednoho Úřadu dochází k lepší výměně informací, což usnadňuje odhalování bid riggingu (kartelových dohod ve veřejných zakázkách). Při bid riggingu dochází k prodražování veřejných zakázek až o 25 %. ÚOHS je přitom při jeho odhalování druhý nejúspěšnější v Evropě. Mezinárodní srovnání samozřejmě více smysluplně využít lze, a to pro srovnání systémů dozoru nad veřejnými zakázkami. Z toho nám vychází, že ke správnímu přezkumu, který máme i v ČR, dochází v 16 zemích EU, zatímco ve 14 státech se jedná o přezkum soudní.