Obecné soudy ústavní stížností napadenými rozhodnutími rozhodly o svěření nezletilé dcery stěžovatelů do společné pěstounské péče vedlejších účastníků. Soudy dospěly k závěru, že řádná péče o nezletilou přesahuje v takto útlém věku (tři roky) schopnosti stěžovatelů (stěžovatelka trpí lehkou mentální retardací), a že je takový postup v nejlepším zájmu nezletilé. Nezletilá byla na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí (dále jen OSPOD) odebrána matce (nebo stěžovatelce) několik dnů po narození.

Stěžovatelé s rozhodnutími soudů o svěření nezletilé dcery do pěstounské péče nesouhlasí. Namítají, že krajský soud v napadeném rozsudku uvádí, že si nelze představit návrat nezletilé do péče rodičů, dokud mezi nimi nebude navázán dostatečně kvalitní vztah. Toho však nelze dosáhnout bez časného a intenzivního kontaktu mezi nezletilou a rodiči a soud neposkytuje stěžovatelům návod na to, jak tento bližší vztah navázat a prohloubit kontakt. Podle stěžovatelů je přitom logické, že v důsledku běhu času si nezletilá, která již více než 3,5 roku žije v péči pěstounů a své rodiče vídá jednou týdně, a to ještě po velmi omezenou dobu, vytvořila rodinné vazby spíše s pěstouny než s vlastními rodiči.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.