V řízení před obecnými soudy se jednalo o posuzování svéprávnosti osoby (dále jen posuzovaná), žijící v ústavní péči ve zdravotnickém zařízení ve Smečnu. Posuzovaná (roč. 1952) byla v roce 1980 rozsudkem Okresního soudu v Mělníku zcela zbavena způsobilosti k právním úkonům. Občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014 „zakázal“ úplné zbavení svéprávnosti (podle dřívější terminologie způsobilosti k právním úkonům) a stanovil, že je možno omezit svéprávnost nejdéle na 3 roky a poté je třeba každý případ soudně přezkoumat a vždy o něm znovu rozhodnout. Ve věci posuzované rozhodoval v prvním stupni Okresní soud v Kladně, který ji ve svéprávnosti neomezil a jako opatrovníka jí ponechal stěžovatele, který hájil její zájmy jako tzv. „veřejný opatrovník“ podle § 465 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), s tím, že je oprávněn a povinen ji zastupovat ve všech právních jednáních. S tímto rozhodnutím stěžovatel nesouhlasil a podal proti němu odvolání, Krajský soud v Praze s odkazem na konflikt zájmů mezi posuzovanou a stěžovatelem ustanovil posuzované pro řízení advokáta jako kolizního opatrovníka, který vzal jejím jménem odvolání v plném rozsahu zpět a krajský soud následně napadeným usnesením řízení zastavil. Stěžovatel se domníval, že odvolací soud se ustanovením kolizního opatrovníka účelově vyhnul meritornímu projednání věci a proto se obrátil na Ústavní soud. (Pod sp. zn. II. ÚS 866/16 již byly posuzovány ústavní stížnosti stěžovatele proti usnesení o ustanovení kolizního opatrovníka a Ústavní soud tato usnesení zrušil: http://www.usoud.cz/aktualne/ustanoveni-kolizniho-opatrovnika-neslouzi-k-urychleni-rizeni-ci-ucelovemu-snizeni-z/)

Ústavní stížnost je důvodná. Odvolací soud měl podle závěru Ústavního soudu v duchu pravidel spravedlivého procesu projednat odvolání meritorně, a to s přihlédnutím k povaze věci. Předmětem řízení je totiž esenciální otázka – omezení svéprávnosti člověka, který byl po desítky let zcela zbaven způsobilosti k právním úkonům a v důsledku mentální retardace na pomezí lehkého a středně těžkého pásma naprosto není schopen samostatného života. Odvolací soud samosoudcovsky zastavil řízení za situace, kdy existoval zjevný konflikt zájmů dvou opatrovníků – hmotněprávního opatrovníka, který posuzovanou dlouhodobě zastupuje a pečuje o ochranu jejích práv (stěžovatel) a kolizního opatrovníka, který byl posuzované ustanoven výhradně pro odvolací řízení a jehož role skončila tím, že vzal odvolání jejím jménem zpět, aniž by ji navštívil, shlédl či jinak kontaktoval. Ze strany odvolacího soudu se patrně jednalo o předjímaný procesní postup, který působí až dojmem cílené snahy se vyhnout meritornímu projednání odvolání. Nelze v této situaci přehlédnout, že u Ústavního soudu je vedeno řízení o celkem pěti věcech řešených u téhož soudu, v nichž byl použit totožný postup.