Způsob šíření kůrovcové kalamity má neúprosnou logiku. Probíhá podobně jako pandemie vysoce nakažlivých chorob exponenciální řadou, při níž se při každém rojení škůdce bez zásahu lesníků vyvine z jednoho napadeného smrku populace lýkožrouta, která napadne deset dalších stromů. Při druhém rojení tak máte z jednoho kůrovcem opuštěného stromu v průměru deset a při případném třetím rojení sto nových napadených stromů. Jedinou možností, jak lesníci mohou exponenciálnímu šíření kůrovcové kalamity bránit je využití širokého spektra obranných opatření k redukci populace škůdce – klasických i otrávených lapáků, feromonových lapačů, insekticidních sítí nebo feromonem navnaděných stojících stromů (tzv. stojících lapáků). A především včasné vyhledávání napadených stromů a jejich asanace dříve, než jej nová populace lýkožrouta opustí a zaútočí na další stromy.

Vojenským lesům, jejichž lesníci se v roce 2021 potýkali s kůrovcovou kalamitou především v Brdech a Ralsku, ale také v Doupovských horách a na Šumavě, se podařilo v uplynulé sezóně snížit tzv. kalamitní základ (populace kůrovce, která potenciálně napadne lesní porosty v následujícím jarním období) o 45 procent a stlačit tím razantně křivku vývoje kůrovcové kalamity k jejímu ústupu.