“Raná péče představuje zcela zásadní službu pro pomoc rodinám, které se starají o dítě s postižením. Podle Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením má stát povinnost poskytovat těmto dětem a jejich rodinám včasné a komplexní informace, služby a podporu. Cílem je zabránit, aby děti s postižením končily v ústavech, mimo své domovy. Jak bohužel ukázal náš výzkum z letošního roku, situace má k ideálnímu stavu velmi daleko,” vysvětluje zástupkyně ombudsmana Monika Šimůnková.

“Výzkum dostupnosti sociálních služeb pro děti s postižením a jejich rodiny ukázal, že jen v roce 2018 byla celá čtvrtina žádostí o tyto služby z důvodů kapacity odmítnuta. Průměrná čekací doba v jednotlivých krajích činila 210 dnů. Nejproblematičtější je poskytování rané péče se specializací na poruchy autistického spektra. Jiným problémem je nedostatečná informovanost o této péči, kdy mnoho rodičů jednoduše neví, že něco takového vůbec existuje. Přitom je důležité, aby právě rodiče těchto dětí měli všechny nutné informace a aby jim potřebná pomoc byla poskytnuta co nejdříve. Problematice nedostupnosti rané péče se budu věnovat také v alternativní zprávě pro Výbor OSN pro práva osob se zdravotním postižením,” říká zástupkyně ombudsmana. 

V minulosti jsme v této věci připomínkovali zákon o sociálních službách, kdy jsme vyslyšeli poskytovatele rané péče a požadovali posunutí maximální věkové hranice dětí, kterým může být služba poskytnuta ze sedmi na deset let.