Veřejný ochránce práv zveřejnil závěry z šetření v oblasti ochrany dětí, mládeže a rodiny

Je třeba zdůraznit, že ochránkyně se věnuje takřka výhradně těm případům práce OSPOD, se kterými se na ni obrátí stěžovatelé. Nemonitoruje veškerou práci OSPOD a uvedené nedostatky a jejich procentuální rozložení je proto možné vztahovat pouze na tyto šetřené případy. Nelze je zobecňovat na veškerou práci OSPOD.

Za uplynulé dva roky bylo nejčastějšími nedostatkem nečinnost úřadu (22 %) a zanedbání práce s rodinou (21 %). Mezi další významná a opakující se pochybení patří nevyčerpání všech možností sociální práce před odebráním dítěte z rodiny (11%), překročení pravomocí (10 %), uvádění nepřesných či zavádějících údajů pro soudy, které například rozhodují o odebrání dítěte nebo omezení kontaktů s rodinou (7 %). Posledním, ale velmi podstatným, nedostatkem pak je ponechání dětí v ústavech po zbytečně dlouhou dobu nebo neodůvodněné rozdělení sourozenců (6 %).

OSPOD se v šetřených případech, ve kterých bylo konstatováno pochybení, často věnoval situaci dítěte, zanedbával však práci s rodinou (21 %). Nesnažil se rodiče přimět k řešení vzájemných konfliktů, nenařídil jim využití odborné pomoci, nedostatečně je informoval o dalších krocích nebo rodiče nezapojoval do vytváření individuálního plánu ochrany dítěte. Často tím snižoval šance, že by rodiče urovnali své neutěšené konflikty a mohli se později o své dítě zase starat. OSPOD se tedy věnoval řešení situace dítěte, ale opomíjel jeho rodinné zázemí.

V 11 % případů OSPOD nevyčerpal všechny možnosti před přistoupením k nejtvrdšímu opatření – odebrání dítěte z rodiny a jeho umístění do ústavní péče. Obvykle se jednalo o nekontaktování členů širší rodiny, zda by o dítě nemohli sami pečovat. Z šetření přitom často vyplývalo, že členové širší rodiny mívali zájem se o dítě svých příbuzných v problémech postarat. OSPOD však tyto možnosti mnohdy vůbec neprověřil. Podobně třeba OSPOD rodičům nezprostředkoval odbornou pomoc, která by jim mohla pomoci zlepšit jejich rodičovské kompetence a rovnou přistoupil k odebrání dítěte. Osobní péče však musí mít přednost před umístěním dítěte do ústavní výchovy.

Za velmi problematické považujeme neodůvodněné rozdělování sourozenců, ke kterém obvykle dochází spíše z administrativních důvodů – jako je například omezená kapacita zařízení nebo pěstounů. V šetřených případech OSPOD rozdělení nezabránil, ani následně nevyvinul aktivitu k opětovnému sloučení sourozenců. Podobně v případě jejich oddělení alespoň nezajistil pravidelný kontakt sourozenců a udržení jejich často již jediné existující rodinné vazby. Jiným případem je pasivita úřadu, kdy se aktivně nesnaží dostat dítě z ústavní výchovy zpátky do rodinné nebo pěstounské péče. Tyto případy se vyskytly ve 14 % pochybení.

O odebrání dítěte z péče nebo omezení styků s rodinou může rozhodnout pouze soud. Soud se však z velké části opírá o podklady, které mu poskytne OSPOD a je proto třeba trvat na pečlivém a objektivním zhodnocení situace dítěte a rodiny. Bohužel jsme se setkali s případy, kdy byly soudu poskytnuty nepřesné, neúplné nebo vyloženě zavádějící informace.

Doporučení veřejné ochránkyně práv

Ochránkyně doporučuje, aby OSPOD při řešení konfliktních vztahů mezi rodiči, které se citelně dotýkají jejich nezletilých dětí, využíval všech svých zákonných kompetencí. Tedy i možnosti uložit rodičům (ve správním řízení) povinnost spolupracovat s odborným poradenským zařízením (typicky se jedná o individuální či společnou terapii rodičů anebo mediaci), jestliže rodiče této možnosti nevyužili dobrovolně na základě předchozího doporučení OSPOD.
OSPOD není povinen řešit každý rodičovský spor, který v souvislosti s výchovou a péčí o dítě mezi rodiči vznikne. Sociálně-právní ochrana dětí nemá probíhat v režii rodičů, je nutná jejich spolupráce s OSPOD. OSPOD je ten, kdo koordinuje a řídí potřebné kroky v rámci výkonu sociálně-právní ochrany dětí.
Za situace, kdy je OSPOD soudem ustanoveným kolizním opatrovníkem dítěte v opatrovnickém soudním řízení, měl by soudu nejen podávat objektivní informace o rodinných poměrech, ale tyto rovněž vyhodnocovat a na jejich základě formulovat svá stanoviska a návrhy soudu.
V případě dětí, které byly odebrány z rodiny a umístěny do některého z ústavních zařízení (školských či zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc) by si měl být OSPOD jasně vědom skutečnosti, že o styku rodičů s dětmi může rozhodovat výhradně soud, nikoliv ředitel zařízení. Jestliže tedy zařízení nepřiměřeně omezuje či snad zcela znemožňuje kontakt dětí s rodiči, měl by OSPOD zařízení upozornit na nezákonnost takového jednání a zároveň podat soudu podnět, aby o styku rozhodl.
Ochránkyně dále doporučuje, aby zejména kraje reagovaly na potřebu navazujících sociálních služeb za účelem zajištění efektivního výkonu sociálně-právní ochrany dětí, jichž je dle zjištění ochránkyně stále nedostatek. A to jak v oblasti terénních služeb, poskytování asistence u kontaktu rodičů s dětmi, tak odborné poradenské pomoci (individuální či rodinné terapie a mediace).

Zjištěná pochybení v letech 2014 a 2015

Příklady pochybení z jednotlivých šetření:

Zanedbání práce s rodinou

Nedostatečné naplňování závěrů případové konference a absence dalšího plánování práce s rodinou. Situace v rodině kvůli zanedbání sociální práce dospěla k nejtvrdšímu opatření, jakým je odebrání dítěte z rodiny.
Z individuálního plánu ochrany dítěte (IPOD) není vůbec jasné, za jakých podmínek bude možný návrat dětí do původní rodiny, co vše matka musí splnit, aby jí byly děti vráceny do péče, a jaké sanační podpory v tomto směru se jí ze strany veřejné moci dostane. Celkově situace nepůsobí dojmem, že by orgán sociálně-právní ochrany dětí jednal v zájmu směřování dětí zpět do původní rodiny.
Nedostatečná sociální práce s rodinou až pasivita během dlouhodobého pobytu dětí v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Nezajištění podpůrných služeb, které by napomohly ke stabilizaci poměrů v rodině během pobytu dětí v zařízení a tedy i k umožnění návratu dětí zpět do rodiny.
Rodiče nebyli zřetelně a prokazatelně informováni o možnosti odebrání dítěte z jejich péče. Ačkoli byli při téměř všech šetřeních upozorňováni na nevyhovující situaci, ani v jednom záznamu o šetření není zmíněno, že by je pracovnice OSPOD výslovně upozornily na možnost odebrání dítěte a jeho umístění do náhradní péče. Rodiče nemohli objektivně zhodnotit, v jak závažné situaci se nacházejí.
Při zpracování individuálního plánu ochrany dítěte (IPOD) se OSPOD ani nepokusil o navázání spolupráce s rodiči.
Rodiče nebyli systematicky vedeni k dohodě prostřednictvím psychologa či mediátora nebo formou nařízení využití odborné poradenské pomoci.

Nevyčerpání všech možností před odebráním dětí z rodiny

OSPOD souhlasil s umístěním dítěte do dětského domova. Neřídil se pravidlem, že osobní péče má mít přednost před ústavní výchovou, nezjišťoval možnosti příbuzných dětí, u nichž již v minulosti po dobu několika měsíců jedno z dětí pobývalo. Jedná se o zásadní pochybení jak v sociální práci, tak při výkonu kolizního opatrovnictví.
Nekontaktování členů širší rodiny v období před podáním návrhů na vydání předběžných opatření k odnětí dítěte z péče matky.
OSPOD matce ve fázi před odebráním dětí nezprostředkoval spolupráci s některou z nevládních organizací za účelem posílení jejích rodičovských kompetencí a výchovné způsobilosti, díky níž by její nedostatky v péči o děti mohly být zmírněny.

Nečinnost

OSPOD byl nečinný po dobu téměř dvou let, kdy měl usilovat o úpravu vztahů mezi rodiči a o obnovení rodinných vazeb mezi dcerou a otcem.
Pasivní postoj k podnětům otce, nevyhodnocení situace dětí a jejich rodiny a nevytvoření individuálních plánů ochrany dětí.
Děti strávily v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc více než půl roku. Sociální pracovnice je za celou dobu nenavštívila s odůvodněním, že jí to zákon neukládá.
Kolizní opatrovník nedostál svým zákonným povinnostem a veškerou svoji odpovědnost přenesl na soud, což je nepřípustné.
OSPOD podal pozdě návrh na umístění chlapce mimo ohrožující prostředí.

Překročení pravomocí

OSPOD matce po dobu téměř půl roku neumožnil styky s dětmi v zařízení z důvodu jejich možného ovlivnění, čímž de facto nahrazoval rozhodnutí soudu, kterému jedinému přísluší omezit či zakázat styk dětí s rodiči.
OSPOD požádal nemocnici, aby nepropouštěla dítě do domácí péče bez jeho vyjádření, čímž překročil své pravomoci.
Zachovával protiprávní stav, kdy otci nebyly zařízením umožňovány návštěvy nezletilé, čímž de facto nahrazoval rozhodnutí soudu, kterému jedinému přísluší omezit či zakázat styk dětí s rodiči.
OSPOD podal návrh na ústavní výchovu dítěte, aby donutil matku k lepší spolupráci. Nesledoval tak nejlepší zájem dítěte. Ústavní výchova nesmí být preventivním opatřením.

Nepřesné údaje pro soud

Tvrzení obsažená ve zprávě pro soud neměla oporu ve spisové dokumentaci: OSPOD informoval soud o názoru nezletilé, ale nesdělil, za jakých okolností byl tento názor zjištěn a zda při tomto rozhovoru s nezletilou nebyl přítomen jeden z rodičů, který by tak názor nezletilé zkreslil. Ze spisové dokumentace se navíc nepodařilo doložit, že by takovýto rozhovor vůbec proběhl.
OSPOD poskytl policii ČR zavádějící a nepravdivou informaci: „dokud nerozhodne soud, nemá ani jeden z rodičů povinnost druhému sdělovat, kde se s dětmi zdržuje,“ sdělil OSPOD policii v situaci, kdy otec odjel s dítětem neznámo kam a zasáhl tak přímo do práv matky. Toto sdělení bylo nepravdivé a ovlivnilo další postup policie.
Nevyhověl žádosti soudu o sociální šetření a pohovor s nezletilým.
Ve zprávách pro soud uváděl zavádějící informace, týkající se postoje matky k synovi, jakož i postoje syna k matce (§ 8 odst. 2 zákona o SPOD),

Ponechání dětí v DD/Rozdělení sourozenců

Nedostatečné vyhodnocení situace dětí. OSPOD věděl o absenci sourozeneckého osobního kontaktu a přání dětí být si nablízku, nevyvinul však žádnou iniciativu k jejich pravidelnému potkávání.
Umožnění setrvání nezletilých sourozenců v domově po velmi dlouhou dobu několika let. V době návštěvy domova a následné komunikace s dotčenými subjekty bylo patrné, že by se situace mohla vyvinout směrem k návratu dívek k matce. Paradoxně přitom nebylo z kroků OSPOD ani domova zřetelné, zda vůbec a případně nakolik je s matkou v další péči a výchově dívek počítáno.
Umístění sourozenců do různých kojeneckých zařízení z nepodstatných (z hlediska zájmu dítěte) důvodů, aniž by se OSPOD zabýval otázkou podpory jediné využitelné rodinné vazby.
OSPOD umožnil setrvání nezletilého v kojeneckém ústavě po velmi dlouhou dobu několika let. Zájem původní rodiny však byl více než patrný, sanace rodiny v systematickém slova smyslu neprobíhala. Současně nebyla řešena ani náhradní rodinná péče.