Gebauerovo svítící Srdce pro Václava Havla, které se nachází na stejnojmenném náměstí v Praze či v Pražské křižovatce, zná snad každý. Sochař a pedagog Kurt Gebauer vysvětluje své životní poslání dvojsmyslnou nadsázkou „obecního sochaře“.

Retrospektivní výstava s prostým názvem Kurt Gebauer nyní představí jeho dílo zatím nejucelenějším souborem jeho prací. Autor již šest desítek let kultivuje a obhospodařuje veřejný prostor, často i na úkor svého vlastního postavení. Jeho těžko zařaditelné pojetí živé figurace mátlo nejen politické cenzory předlistopadového režimu, ale i uměleckou scénu. Pečlivé studie prožívané skutečnosti lidského těla, jednou oslavy radostného života a přírody, jindy bryskní obžaloby společenské absurdity, groteskní, ironické i poeticky smutné, jej řadí mezi velké postavy českého 20. století.

„Kurtova díla vždy vyvolávají úsměv. Avšak s typicky českým vědomím vlastní konečnosti, nicoty, která zůstává vždy na dosah. Jeho osobnost nemění dějiny silou, ale vyprávěním, jemným humorem a hlubokou lidskostí.“ glosuje Michal Novotný, kurátor a ředitel Sbírky moderního a současného umění.

Gebauer se celý život soustředěně rozvíjí, střídá a opakovaně se vrací k překrývajícím se technikám a tématům. Ať je to vznášející se tělo i mysl plavkyň a létavců, těkavé pulzování života dívek na prahu mezi dětstvím a dospělostí, strnulost a nabubřelost gest a těl pomníkových konvencí, nebo do jednoduchosti a lehkosti vybroušená hloubka jeho satirických alegorií.

Neméně zvučnou osobností, která dlouhé roky ovlivňovala a stále ovlivňuje veřejný prostor, je Stanislav Kolíbal, český sochař a výtvarník, který se řadí k významným představitelům českého minimalismu a abstraktního geometrického umění.