Kampaň pro eurovolby finišuje. Který kandidát vás oslovil nejvíce? (anketa zůstane až do dne voleb)Anketa
V souvislosti s možnými scénáři řešení se čím dál víc mluví o možné roli OBSE (Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě). Význam zapojení této organizace několikrát zopakoval prezident Miloš Zeman a v úterý ruský prezident Vladimir Putin při rozhovoru s šéfem OBSE podpořil uplatnění zprostředkovatelské mise. Ta by prý mohla ještě tento týden na Ukrajině uspořádat jednání u kulatého stolu s oběma znesvářenými stranami.
Jak ovšem pro ParlamentníListy.cz upozorňuje bývalý diplomat a zpravodajský důstojník Miroslav Polreich, historie i význam OBSE je problematický. Za příklad dává svoji osobní zkušenost, když se zúčastnil mise OBSE v Kosovu v roce 1992.
„Nějakou dobu jsme tam byli, sledovali jsme situaci a všechno jsme ještě tam sepsali do zprávy, která do detailu a přesně odpovídala našemu pozorování. Když jsme se ale vrátili do Vídně, dostal jsem k podpisu naprosto jinou zprávu, která byla vylhaná. Její obsah neměl s našimi skutečnými závěry nic společného. Já jsem se tomu vzepřel a nakonec to dopadlo tak, že díky mému odporu se dostala na povrch pravda, kterou jsme tam viděli. Přidal se třeba švýcarský důstojník, který řekl, že není žádný agent NATO, aby lhal. Pak mi z Prahy zakázali účast na jakýchkoli dalších misích. Takže to je OBSE,“ uvádí doktor Polreich.
Situace je vážná, Obama by se měl s Putinem sejít
Pokud by prý mise OBSE měla mít skutečný význam a vliv, museli by v ní být i zástupci Ruské federace. „A kdo tam může jet od nás? Nikdo. Koho bychom měli vybrat z Ministerstva zahraničních věcí, když Zaorálek chce mít na našem území vojáky? Cesta existuje, ale podmínkou je objektivita, které lze dosáhnout jedině za situace, když mise OBSE bude reprezentativní. To znamená, že v ní budou všichni,“ říká jednoznačně.
Miroslav Polreich je ale přesvědčen, že existuje i lepší řešení, ke kterému se dobrala zpravodajská komunita ve Washingtonu. „Ti říkají, že situace dosáhla takové hloubky, že se to musí řešit cestou vrcholné schůzky Putin – Obama,“ sděluje bývalý diplomat.
A co říká Polreich na názory, že musíme posilovat obranyschopnost NATO, jinak se může stát, že ruská armáda „zaklepe na dveře“ jednou až u nás? „Na to máme jeden hlavní argument, je podstatné vědět, co to je dekolonizace. Nepochybuji o tom, že carské Rusko bylo obrovskou koloniální mocností. Ale Francie, Holandsko i další byli také koloniálními mocnostmi. Jak ale oni přišli o kolonie? Vždycky to byla válka. Vždyť i Spojené státy americké vznikly válkou,“ podotýká.
Miliony mrtvých, dekolonizace v americkém stylu
„Ideální ukázkou jsou dva případy: Když už Francie nezvládala Vietnam, tak tam vstoupili Američané, nejdřív postupně přes poradce a nakonec jich tam bylo přes půl milionu, prohráli to a zabili tam čtyři miliony lidí. To byla dekolonizace v americkém stylu. V Alžírsku zase Francie válčila tři roky s výsledkem statisíců mrtvých. To byla dekolonizace způsobem Francie. A jak řešilo dekolonizaci imperiální Rusko? Nejdřív car za spolupráci v boji proti Napoleonovi daroval Rakousko-Uhersku Halič. Prostě jim to daroval a tak vypadala dekolonizace ruská. Ani jeden mrtvý. Pokračovalo to dál, když přišla revoluce 1917, která byla v bídě. Tak vrátili Finsko a díky tomu se Finsko stalo Finskem,“ konstatuje Miroslav Polreich.
Psali jsme:
Vladimir Putin je...Anketa
Ten připomíná slova profesora Eduarda Goldstückera. „On na jedné konferenci řekl: My jsme kolonizovali svět v zájmu civilizace a kultury. Dnes se nám svět vymkl z ruky, tak jsme vymysleli lidská práva, která jsou výborným důvodem k tomu, abychom svět kolonizovali znovu - a to pod vlajkou lidských práv. To řekl Goldstücker už v 60. letech. A to přesně odpovídá i současnosti, tady je tendence kolonizace pod vlajkou lidských práv,“ rozkrývá dnešní velmocenskou politiku.
Východní oblasti dostanou větší nezávislost a bude klid
„Na Ukrajině byla situace stále stejná dlouhou dobu. I ti extremisté tam byli. Jen to všechno bylo schované pod pokličkou. Teď to vyvřelo a výsledek bude jaký? Ať bude v Kyjevě jakákoli vláda, musí si to sama vyřídit s těmi fašistickými složkami. Konečně se totiž naplno odhalily a musí skončit. Druhá věc je, což tak asi dopadne, že východní oblasti dostanou určitý status samostatnosti nebo větší nezávislost na Kyjevu,“ odhaduje Polreich.
Přestože je ukrajinská krize už několik měsíců tématem číslo jedna, pořád jde podle doktora Polreicha o lokální záležitost. „Bylo překvapivé, že se do toho vůbec zapojil Obama, což mu vytýkají i moji zpravodajští kolegové ze Spojených států. Nevěřím tomu, že by Obama z takové lokální záležitosti chtěl dělat světovou válku. A stejně určitě uvažuje i Putin, který musí vědět, že jeho problém není jen Ukrajina. On jim řekl: Hoši, dost, my jsme tady a už si to uvědomte. Různé výkřiky z NATO za čas odezní. Proč by se měly zvyšovat výdaje na obranu, když ty tanky stejně nepoužijeme a všichni to dobře vědí. Za jeden nebo dva roky se situace uklidní, Ukrajina bude jedna a federalizovaná,“ předpovídá.
Fotogalerie: - Za Rusko a proti fašismu na Ukrajině
Svět je provázaný, krize skončí mírovým kompromisem
Spojené státy podle Polreichových slov ztrácejí ve světě podporu pro svoji politiku. Nemají kam expandovat v Asii, protože tam pro ně už není místo a celá Latinská Amerika je v podstatě proti Spojeným státům. „USA Latinskou Ameriku ztratily a to původně byla pro Spojené státy jakýmsi dvorečkem,“ zmiňuje Polreich v komentáři pro ParlamentníListy.cz.
Ten jednoznačně odmítá scénáře, které předkládají teorie o blížící se hrozbě světového válečného konfliktu, protože svět je nejen politicky, ale hlavně ekonomicky provázaný, a to jak USA s Ruskem. „Každá válka končí mírem a každá krize končí mírovým kompromisem,“ dodává Miroslav Polreich.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Radim Panenka
