Trpaslík s oranžovou čepičkou na hlavě se na vratislavských zdech začal objevovat po vyhlášení výjimečného stavu v prosinci 1981. Upozorňoval tak na protivládní hesla, která přetřela policie. Nyní ho návštěvníci Vratislavi naleznou na hrnečkách, tričkách a dalších propagačních předmětech.
Spoluzakladatel happeningového hnutí Oranžová alternativa vede s městem spor o trpaslíka už delší dobu. Obrátil se v této záležitosti na vratislavskou prokuraturu. Vratislavská radnice se ale oblíbeného suvenýru nehodlá lehko vzdát. Mluvčí radnice Pawel Czuma prohlásil, že trpaslíci existují po staletí a Frydrych se je snaží přivlastnit. Radnice připomíná, že práva na trpaslíka koupila od místního umělce Pawla Grabowského. Ten tvrdí, že jeho pidimužík na svého "příbuzného" z 80. let nijak nenavazuje a kromě oranžové barvy nemají nic společného.
Co byla Pomerančová alternativa?
„Protože nejstarším a nejstrašnějším nepřítelem člověka je skutečnost, je nejkvalitnějším zákopem schizofrenie. Pryč s intelektuálním uměním. Ať žije socialismus nejvyšší kvality jako dílo umění komiksu. Ať žije Sorbovit!" Napsal Waldemar Major Fydrych o Novém kulturní hnutí počátkem 80. let, které po krátké době přejmenoval na Pomerančovou alternativu. Oranžová barva vyjadřovala nesouhlas jak s rudou barvou komunismu, tak s žlutí papežské vlajky. Ideologii, ke které se hnutí hlásilo, nazval Fydrych „socialistickým surrealismem". Malovali letáky, psali sprejem na zdi, začali experimentovat s graffiti. Jednalo se ale zpočátku o činnost jednosměrnou, která neměla žádnou odezvu, nedovolila nikomu zapojit se do kolektivu.
O opravdovém začátku můžeme mluvit až v květnu 1986, kdy Pomerančová alternativa poprvé vyjela do ulic. Pár studentů si na doporučení rektora pronajalo autobus a jelo se pokochat vratislavskými ulicemi. Zdánlivě nevinná akce se proměnila v recesi. Studenti polepili autobus, který pojmenovali Fedruš, bláznivými nápisy, sami se převlékli do kostýmů a cestou ulicemi zpívali parodické písničky. Na konci své cesty navštívili ZOO, kde požadovali propuštění medvědů. Když je začala policie zatýkat, házeli po ní květinami a nepřestávali ve zpěvu. Policie byla bezradná. Ukázalo se, že proti absurditě nemůže nic dělat, že je bezmocná, že nemůže zatýkat lidi za to, že hází květiny a zpívají. Tak začala krátká ale velice zajímavá, zábavná a uvolňující éra Pomerančové alternativy…
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: ava
