Dnešní západní politici jsou jak mouchy. Medvěd Putin si prostě počká, až popadají. Jiří Vyvadil shrnuje, co všechno už v současném světě napáchala hloupost Západu

V posledním týdnu eskalovalo téma běženců v Evropě. Začaly se jich tu objevovat desetitisíce, už se běžně mluví o humanitární krizi. Dá se podle vás ještě najít nějaké uspokojivé řešení, nebo už vybíráme jen z několika špatných to nejméně nesnesitelné?

Neexistuje uspokojivé řešení. Spíše jsme na počátku masivního stěhování národů a miliony proudících již v Africe či na Blízkém východě, ale i do USA či Ruska začnou teď dorážet do Evropy. Rozhodně se musí na tento problém připravit Evropa a hlavně každá země EU, protože pro každou zemi to bude představovat zcela jiný problém. Ty příčiny jsou v podstatě jasné. Bez válek v Iráku, Afganistánu, Sýrii či útoků na Libyii by Evropa před tímto hrozivým problémem nestála. Byl to Západ, USA, a z evropských zemích zejména Francie a Velká Británie, které nesou rozhodující podíl na vzniku této kalamity.

Mimochodem, to jsou země, které by měly nést též rozhodující podíl na řešení důsledků a dobrovolně by měly přijmout jakékoliv množství uprchlíků. Je naprostou arogancí a drzostí, že například zrovna nyní na bezpečnostní konferenci na Slovensku francouzský prezident Hollande, jehož předchůdce napomohl likvidaci sekulárního diktátora Kaddáfího, jehož režim úspěšně brzdil masy uprchlíků do Evropy, a dokonce sociálně přijatelně na arabské poměry svou zemi vedl, odmítá přijímat další uprchlíky. Totéž platí o Cameronovi, neboť Británie se zásadně a ohnivě účastní všech vojenských dobrodružství. Nevím, proč byli na té konferenci, ale jsou-li tam hlavní evropští pachatelé tohoto stavu, pak se těžko Evropa jako celek dopídí smysluplného výsledku. Nebo řeknu-li to úplně natvrdo, v tomto fatálním útoku na naše jistoty, se každá země bude muset spoléhat především na sebe.

Naši nesmírnou výhodou je, že do Česka absolutně žádní uprchlíci z afrického kontinentu nemíří, nikdo z nich zde nemá zázemí, nikdo nezná zdejší jazyk. Zeměmi zaslíbenými jsou Německo, Dánsko, Švédsko a samozřejmě Velká Británie. Mám-li být upřímný, souhlasím s tím, že je třeba prosazovat návrat uprchlíků, výstavbu dalších táborů na severu Afriky, souhlasím i s tím, že je třeba vést Itálii a Řecko k důraznější ochraně vnějších hranic EU. Ale na rovinu říkám, že když se tato opatření nepodaří a přece jenom k nám nějací uprchlíci dorazí, pouštějme je dál. Není naší chybou, pokud si proklestí a zřejmě i nelegálně cestu až k nám a buďme rádi, že nejsme pro ně tak přitažliví, že by zde chtěli zůstat.

Když se v úterý o problému jednalo v Poslanecké sněmovně, premiér Sobotka mimo jiné uvedl, že k problému přispěly i špatné vztahy s Ruskem, které by v některých afrických a asijských zemích mohlo s řešením situace pomoci jako prostředník. Jak se díváte na tento názor? A jak jste vnímal celý premiérův projev?

Já jsem velmi kritický k premiérovi co do postojů k Rusku, ale na druhé straně, přece jenom beru v úvahu, že na rozdíl např. od našich politiků z TOP09 či fanatických protiruských politiků z Polska či slovenského prezidenta Kisky, je rozhodně vyváženější. Nemohu chtít zázraky. Jeho analýza příčin masivní migrace byla takřka bezchybná včetně odpovědnosti Západu, byť ji možná, na rozdíl ode mne, nevyjádřil tak adresně. Pokud se týče jeho odkazu na Rusko, pak je nepochybné, že Rusko díky svému trvalému soužití s islámským obyvatelstvem v rámci jednoho státu, tedy bývalého Sovětského svazu, má nesmírné zkušenosti jak s bojem, tak i s nutnou kooperací s islámským světem.

Střetává se jak s teroristy, ale umí prosazovat podle mne jedině možný model relativně civilizovaného řízení tj, silně autoritativní vedení typu Čečny. Samozřejmě, že tamější prezident Kadyrov neodpovídá škatulkám liberálně demokratického představitele, že vítězí absolutní většinou a stejně velkou podporu má v Čečensku i Putin, ale pokles extremismu je příkladný. Druhou věcí je, a na to se zapomíná, že svět se rozděluje. USA v mnoha zemích světa včetně Afriky jsou velmi kritizované. Naopak Rusko nepoučuje, nediktuje a je bráno v dnešní době jako jakýsi vojensko-politický lídr nezápadního světa. Tím ekonomickým je samozřejmě Čína. Jsem rád, že Sobotka si je vědom zvláštního postavení Ruska ve světě.

Naopak se objevil i názor, že podíl na rozkladu zejména afrických zemí má i SSSR, který ve studené válce podporoval různá africká národnostní či separatistická hnutí, a dlouhodobá nestabilita, kterou to v regionu způsobilo, dnes vede k uprchlické vlně. Co byste k tomu řekl?

Blábol.

Druhým zásadním tématem týdne je Řecko. Zatímco EU jej (spolu s MMF a dalšími finančními institucemi) stále kritizuje a nutí k dalším reformám, zdá se, že nachází porozumění v Rusku. Prezident Putin hovoří o společných projektech i finanční pomoci, řecký premiér Tsipras naopak sebe sama označuje jako „most do Ruska“. Co může toto spojenectví znamenat pro Řecko? A co to bude znamenat pro celou EU?

Můj vztah k Evropské unii jako celku je nesmírně kritický. Mimo jiné kvůli EU jsme zataženi do nejabsurdnějšího konfliktu mezi Západem a Ruskem a jeho spojenci, stejně tak EU svým řeckým balíčkem prakticky rozvrátila řeckou ekonomiku, protože politika škrtů ještě nikoho nespasila, a nyní by ho chtěla dorazit. Za této situace Tsipras bez ohledu na to, že v Bruselu prakticky ob den různá grémia a podgrémia jednají o Řecku, si v pohodě odejel do Petrohradu a tam, mimo jiné, se hlásí k myšlence spolupráce a přátelství s Ruskem. To prostě nemá chybu a Tsipras je pro mě jediným součaným premiérem z celé osmadvacítky, za kterým bych stál.

Nedovedu si představit, že by v politickém slova smyslu Řecko proti té mocenské mašinérii Bruselu mohlo prohrát. Neřeším odchod či neodchod Řecka z eurozóny, to si myslím, že je věc pro naše občany zcela podružná. Vylučuji přijetí eura. Ale Řecko psychologicky musí rozklížit všechny ty Junckery, Schulze, Tusky... Ale nejen to. Ať se nazapomíná, že Syriza měla ve volebním programu vystoupení z NATO. NATO se mílovými kroky přeměňuje v útočný agresivní vojenský pakt. Asi tak: ať si milánkové nenamlouvají, že řecká krize nebude mít dominový politický efekt efekt. Ujišťuji je, že bude.

Švýcarský vojenský expert Albert Stahel vyjádřil před několika dny názor, že dojde ve světové politice k zásadnímu posunu v tom, že „ochráncem“ Německa a celého jádra EU se stane Rusko místo USA. Jak by to podle vás změnilo světové uspořádání?

Myslím si, že všichni, kdož sledují, vidí a vnímají, že dochází k přepólování světa, které se neobchází bez střetů a konfliktů. Mimochodem, v Ukrajině nejde o nic jiného, než o to, že Západ chtěl geopoliticky porazit Rusko, vyvolal státní puč a jeho výsledkem je, že Ukrajina se stala polofašistickou, ekonomicky a sociálně rozbitou zemí, vedoucí nekončící občanskou válku na východě svého území. Krym, který byl určen jako supervojenská základna USA se vrátil do náruče Ruska a Rusko samo ve vojensko-politickém smyslu je nepochybně velmocí, která v očích nezápadního světa – ale to už se opakuji – je hlavním lídrem inteligentního odporu proti USA a Západu.

Do toho se výrazně, jako specifický spojenec Ruska, připojuje k Rusku Čína, tedy co do objemu výkonu dnes ekonomika světa č. 1. Říkám-li specifický, mám tím na mysli, že si obě země rozdělily úlohy. Rusko se vrátilo k tradici politicko-vojenského lídra proti Západu a Čína je hospodářským gigantem dneška. Samozřejmě, že Čína má desítky svých, zejména obchodních, zájmů, samozřejmě, že jí vyhovuje, že Rusko bylo donuceno převzít tu úlohu lídra odporu proti USA a sama může zčásti věci uhlazovat, ale tento vývoj je jedoznačný. Ale čekal bych ještě jinou otázku: Co se změní v samotné Evropě?

Tak co se tedy změní?

Omlouvám se, ale mě trochu vadí, že v diskuzi o tom, kam půjde svět, dostatečně nereflektujeme, že – a vše tomu nasvědčuje – se postupně začne měnit samotná politická reprezentace, která tak či onak bude měnit vztah k zglajchšaltované Evropě – jen letmo: Řecko, Finsko, prezidentská volba v Polsku, vítězství protijaderných skotských nacionalistů, vítězství Podemos ve volbách v Madridu a Barceloně a konečně volby ve Finsku, kde silně posílily kritické protievropské a protiimigrantské tóny. Kdybych to shrnul, očekávám postupné posílení radikálně pravicových a revolučně levicových stran. V některých bodech nemusí spolu souhlasit, ale odpor proti zatuchlému evropskému mainstreamu tvořenému středopravicovými lidovci a středolevicovými socialisty mohutně vzroste.

Postupně vznikne zcela jiná Evropa, Evropa zřejmě odvracející se od přežité integrace, vracející moc jednotlivým zemím této oblasti, střízlivě posuzující USA a navazující tolik potřebnou, vyvažující spolupráci s Ruskem.

V pátek v Petrohradě v rámci konference Valdajského klubu hovořil exprezident Václav Klaus. Ve svém projevu, který vyvolal značný rozruch, mimo jiné zkritizoval vývoj na Západě a podpořil Rusko v jeho snaze hledat alternativní cesty. Jak se vám líbila jeho argumentace?

Klaus je konzistentní a mám radost, že oba naši žijící prezidenti, ten bývalý i současný představují tu starou školu typu Schmidta, Schrödera, Kissingera, prezidenta d´Estainga, kteří chápou, že bez Ruska nelze vytvářet Evropu. Platilo to za Napoleona, platí to i dnes. Ale nejen to. Rusko dnes představuje nejvýznamnější stabilizační činitel světa. Skutečně. Momentálně téměř všechny státy Západu v podstatě směšně zkoušejí trestat Rusko sankcemi a činí tak v době, kdy jejich jednotlivé představitele svět ani nezná.

Rusko se k nim chová jako medvěd k obtížnému hmyzu, který se ovšem nenechá vyvést z klidu. Putin si počká, jeden premiér za druhým popadají a bude zde jiný svět. A bude potřeba spolupráce. Rusko je Evropa, specifická, ale pro mnohé zajímavá. V každém případě platí, že model demokracie v Rusku musí být nepochybně velmi legitimní. Jestliže současný americký prezident má maximálně 48 % a Putin kolem 90 %, pak je snad jasné, kdo vládně dobře a kdo špatně.

Jak se vám jako dlouholetému sociálnímu demokratovi líbí Klausův názor, že EU zachází na přílišný socialismus?

Tak to jsou mantry, které si Václav Klaus už odnese do hrobu. Já odmítám celý ten systém tvořený v Evropě, umožňující nadvládu finančního kapitálu, tisíců úředníků v Bruselu, vedoucí nás k válce i nárůstu islamismu. Nevím, o čem v tomto ohledu Václav Klaus mluví.