Mohutný průvod burácel a cinkal klíčemi před Strakovou akademií právě ve chvíli, kdy kabinet Petra Nečase zasedal. Ani premiér, ani nikdo z ministrů však nenašel odvahu, aby se osobně přesvědčil, jak je na tom před svými voliči. Podobně se předtím polekal Václav Klaus a zrušil cestu do rozzlobeného Brna. Mladí lidé, kteří ještě před pár lety přemlouvali bábu, to začínají vidět jinak.

Týden neklidu na vysokých školách graduje a postupně vidíme i myšlenkové zrání jeho vůdců. Studenti pochopili, že stavovský protest nestačí a začínají si uvědomovat potřebu propojené politické akce. Shrnul to Jan Gruber, mluvčí iniciativy Za svobodné vysoké školy, když ve středu oslovil desetitisícový průvod, který procházel s klíči nad hlavou pod okny Strakovy akademie:

„Může se zdát, že jde o úzký spor jedné skupiny, které berou oblíbenou hračku. Jenže kde stojí psáno, že se omezování demokracie zastaví u vysokých škol? Dnes se ve jménu konkurenceschopnosti seškrtají akademické svobody. Co přijde na řadu zítra? Proto říkáme-li dnes „akademické svobody nedáme“, znamená to zároveň „chceme hájit svobody společnosti jako celku“.

Nenamlouvejme si, že se jedná jen o zásahy zvenčí. Dvaadvacet let jsme spali, nebo spíše bojovali minulé bitvy. Pod heslem „politika na vysoké školy nepatří“ se zdánlivě vyháněla nadvláda jedné ideologie. Zapomnělo se, že svoboda je vždy politická.“ (http://zasvobodnevysokeskoly.cz/?p=823)

Největší studentský protest od roku 1989, který se ve středu odehrál v Praze a je doplňován pochody i v dalších českých univerzitních městech, opravdu zahřměl a byl považován za vrchol Týdne neklidu, ale fakticky byl jen epizodou mnohem zajímavějšího vývoje. Neklid, kterému pomohly na svět návrhy dvou vysokoškolských zákonů, běží nepřetržitě, včetně nočních okupačních akcí, a to mladým lidem umožňuje, aby se koncentrovali na podstatu svého sporu s mocí.