Miloš Zeman bude usilovat o znovuzvolení. Je to dobře? Jakou má šanci proti svým protikandidátům? A co říkáte jeho prohlášení, že vlastně žádnou kampaň nepovede, nebude chodit do televizních diskusí a nebude útočit na své protivníky a ani na ně reagovat?
Po zkušenosti s prezidentováním Miloše Zemana si myslím, že je to dobře. Je to prezident, který chce, i přes své omezené pravomoci, vést naši zemi k větší hospodářské samostatnosti. Jeho představa spolupráce s Ruskem a Čínou, a vyvažování tak vlivu USA a Evropské unie, je rozumnou alternativou, která zmenšuje budoucí rizika. Bezhlavě se vázat na impotentní politiku EU, která problémy neřeší, ale vyvolává, stejně jako na Spojené státy, které si sobecky řeší své vlastní problémy na úkor zbytku světa, je velmi krátkozraké. Bohužel takovou politiku vyznává velká část českého politického spektra. Zeman má lidovou podporu právě proto, že nechce praktikovat jednostranně lokajskou politiku. Mnohým slouhům se to sice nelíbí, ale pro naši společnost je Zemanova politika přínosem. A to přes všechny jeho chyby, které zveličují a využívají nepřátelsky naladěná média a takzvaná pražská kavárna.
Co mohu říci k vedení jeho kampaně? Miloš Zeman nemusí předstupovat před veřejnost a diskutovat s lidmi, kteří v politice nic nedokázali a nic neznamenají. Za něj mluví jeho všeobecně známé názory a výsledky práce. Nevíme, kdo všechno bude kandidovat, ale je zbytečné, aby Miloš Zeman v diskusích opakoval, co řekl již tisíckrát. Ať se předvedou ti, o kterých nic nevíme.
Martin Fendrych napsal, že jakýkoliv slušný kandidát má šanci Zemana porazit, protože nejsme země nenávistníků. Michal Horáček řekl, že bude vystupovat proti všemu, co Miloš Zeman ztělesňuje, protože naše země má na víc. Souhlasíte s nimi?
Tahle prohlášení mne velmi pobavila – právě od těch dvou. Zajímalo by mne, co je to podle Fendrycha „slušný člověk“? Fendrych na rozdíl od Horáčka naštěstí o prezidentství neusiluje, chtěl by jen vybírat prezidenta podle představ „kavárny“. To je přece směšné! Oba dva politice nerozumějí, oba surfují na vlně periodicky se opakujících protizemanovských kampaní, jeden je protřelejší, druhý méně, ale oba si namlouvají, že mohou předložit lepší alternativu než prezident. Nemohou. Prostě na obzoru dnes nevidím k Zemanovi slušnou alternativu. A to opakuji: přes všechny jeho chyby.
V jaké atmosféře žije nyní naše země? Čím dál víc se kupříkladu přetřásá problém nízkých českých mezd, které rostou pomalu i ve srovnání se Slovenskem či Polskem. Zmiňuje se problém pracující chudoby a masy lidí, kteří jsou jen krok od stavu chudoby. Lze tento problém vůbec řešit?
Ten problém je obecně hospodářský a sociální. V Česku před lety vyhrála koncepce „čínské cesty“, to znamená nízké platy pro zaměstnané lidi, nízká cena práce, a tím i nízké výrobní náklady. To měla být silná zbraň naší konkurenceschopnosti. Ale z nízkých platů jsou nízké daně a výsledkem je stát, který se zadlužuje a nemůže poskytnout pořádný servis. Podnikavější lidé odcházejí do zahraničí za lepším, z nízkého platu neudržíte na slušné úrovni početnější rodinu, takže se rodí méně dětí a národ vymírá. A když se „ekonomům“ zdálo, že tohle všechno ještě nestačí, začali uměle snižovat kurz koruny. Zlevnilo se sice ještě víc zboží vyrobené v Česku, zvýšila se o trochu zaměstnanost, ale opět jen za mizerné platy a dovoz nových moderních technologií se prodražil. Na konci téhle „čínské cesty“ jsou nízké, uměle znehodnocené platy lidí ve výrobě, od nich se odvíjející i nízké platy státních zaměstnanců – učitelů, policistů, hasičů, úředníků atd. – a z toho plynoucí nízký výběr daní, a na konci chudý zadlužený stát, který po šikmé ploše klouže dolů.
Jsou-li nízké platy, měl by stát poskytovat větší sociální a zdravotní servis, dělat lepším prostředí, ve kterém žijeme, lidštější, spravedlivější, přívětivější a zdravější. Ale to se neděje a jedním z důvodů je, že stát je chudý, protože je schopen vybrat daně jen od zaměstnanců a drobných živnostníků, ale ty velké ryby před daněmi utíkají. Jak vidno, nikdo z politiků nemá chuť a odvahu s tím cokoli dělat. Nemluvím teď o politicích Kalouskova ražení. To jsou sociopati, kteří si myslí, že současný trend je jediný správný.
Příštím vítězem voleb nejspíše bude Andrej Babiš. Byl by dobrým vládcem této země? Anebo ho utopí mediální masáž ohledně jeho majetku a dluhopisů? Prospěl dosud Babiš vůbec něčím naší zemi?
Nemyslím si, že je pro nás Babiš nějaké terno. Mnoho lidí se k němu upíná, protože si nepřejí, aby pokračovala ta dosavadní věrchuška, která nás dovedla tam, kde jsme. Ale Babiš není změna. Je to past na voliče. Co vlastně dobrého udělal? Co má za program, jakou má ideu? Spíš ho poznáme podle jeho ministrů a lidí, které vystrkal nahoru a jsou veřejně činní. Např. eurokomisařka Jourová nebo ministři Ťok a Stropnický či média, která Babiš vlastní. Ti mluví za Babiše.
A co nám Babiš přes ně vzkazuje? Budeme vybírat daně od malých, bezbranných, velcí nám budou dál utíkat. Budeme zbrojit předraženými americkými zbraněmi, až se z nás bude kouřit. Budeme pokračovat ve štvaní a spolu s dalšími armádami NATO i v provokacích proti Rusku. Budeme dál podporovat ukrajinskou obdobu nacismu – banderismus. Přijmeme sem desetitisíce Ukrajinců na nedůstojnou práci za nedůstojných životních podmínek, hlavně že to dál sníží „cenu práce“. To přece vyhovuje i zaměstnavateli Babišovi.
Silnice a dálnice se budou dál stavět nekvalitně a předraženě. Nezávislá média se mohou těšit na cenzuru a zákazy. Nenaplní se ani naše ústava – referenda o vážných věcech nebudou. Přímá demokracie nebude ani v náznaku. Nebudeme se bránit „kvótám“ na cizince z islámských zemí, protože to si naši protektoři přejí a Babiš ustoupí. Nakradený majetek zůstane církvi. Smlouva TTIP bude přijata, možná v nějaké kosmeticky pozměněné podobě, ale podstata zůstane stejná: kromě snížených životních standardů bude zásadním způsobem snížen i vliv národního státu tak, jak si to přejí globalisté. Já vidím vládu Babiše s českou skomírající pravicí jako nejhorší variantu, jaká nás může potkat. Voliči u nás jsou zvyklí často volit proti svým zájmům, takže se máme asi na co těšit.
Jak se nejspíše poskládá česká politická scéna koncem roku, když vezmeme v úvahu, že ČSSD si potvrdila v čele Bohuslava Sobotku, TOP 09 stagnuje pod Miroslavem Kalouskem, komunisté také klesají, v ODS se objevil mladý Václav Klaus a u lidovců budou bojovat zastánci koalice se STAN s Jiřím Čunkem? Jaká vládní koalice by ČR nejspíše prospěla?
Bohužel dnes na české politické scéně nevidím reálnou sílu, která by přinesla pozitivní změnu. Je to smutné, ale je to tak. Náš politický systém je nastaven tak, že jdeme neomylně vstříc velké krizi a v rámci současné „demokracie“ nemáme ani možnost na ni úspěšně reagovat. Trochu to připomíná normalizaci a stagnaci 80. let. Politické strany, které se po léta producírují v parlamentu a senátu, opakovaně prokázaly svou nekompetentnost v řešení problémů. Nezbývá tedy, než trpělivě „odspodu“ připravovat blok sil, které budou mít koncepci a budou mít i odvahu a sílu pozitivní změny prosadit.
V letošním roce budou komunisté slavit 100. výročí Velké říjnové socialistické revoluce. A dá se v této souvislosti vůbec něco slavit? Co přinesla světu vláda komunistických stran? Jak se s jejími dopady potýkáme u nás?
To hodnocení bude asi velmi kontroverzní. Na jedné straně revoluce v Rusku dokázala vytvořit jinou společnost, která usilovala o spravedlivější svět, bohužel jen usilovala, výsledkem spravedlivější svět nebyl, dokázala v mnoha oborech katapultovat zaostalou agrární zemi mezi průmyslově vyspělé a doslova až do kosmu, dokázala porazit největší zlo, co lidstvo dosud vygenerovalo – nacismus. Dokázala, že je možné organizovat společnost a hospodářství jinak. Ve svých důsledcích vedla k provozování docela úspěšného sociálního státu. Myslím tím především sociální stát typu Německa, Nizozemska či severských demokracií, který vznikl jako reakce ze strachu, aby se ruská revoluce nepřelila i k nim.
Existence bloku tzv. socialistických zemí byla zárukou dlouhotrvajícího míru v Evropě. To jsou bezesporu pozitiva. Negativem ale je neschopnost nastavit demokratická pravidla omezující vliv nezodpovědných a voluntaristických jedinců. Dále prosazování pokroku, a to i domnělého pokroku, brutálním násilím. Hlouposti s tzv. kádrovou prací vedly k omezení sociálních výtahů pro velké množství talentovaných a schopných lidí. Dlouho přetrvávaly hlouposti a dogmata, které společnost svazovaly a omezovaly. U nás se ten systém měnil k lepšímu, ale okupace sovětskou armádou v roce 1968 a následná normalizace a stagnace socialistický systém naprosto zdiskreditovaly v očích většiny lidí. Ruská revoluce znamenala začátek socialistického systému, ale v jeho primitivní diluviální podobě. Věřím, že si v budoucnu lidé zorganizují daleko spravedlivější, svobodnější a efektivnější společenský systém, než byl sovětský „reálný socialismus“ anebo náš dnešní český marasmus hrající si na demokracii.
Komunisté dnes tvrdí, že po listopadu bylo rozkradeno vše, co vybudovali. KSČM také výrazně nesouhlasí s církevními restitucemi. Loni v létě předseda KSČM Vojtěch Filip dokonce uvedl, že církevní restituce jsou dar právnickým osobám... Má pravdu?
Jak často komunisty kritizuji, tak v tomhle mají pravdu. Církevní restituce nebyly žádnými restitucemi, v tom zákonu se to ani nepokoušejí jeho autoři tvrdit. Ten majetek nikdy církvi v pravém slova smyslu nepatřil, vznikl a byl udržován z veřejných rozpočtů, církev ho měla pouze k užívání a panovníci, jako například císař Josef II, jí ho postupně odebírali. „Restituce“, to byl dar náboženským sektám, a to prostřednictví jejich členů, kteří se hloupostí a naivitou voličů dostali v určitou chvíli do sněmovny. Nadějí je, že každý špatný zákon se dá změnit novým zákonem.
Zesnulý kardinál Vlk se o uzurpování majetku církví velmi snažil, a tak se ani nedivím prezidentu Zemanovi, že se nezúčastní kardinálova pohřbu, ale pošle jen květinu. Přece se nebude klanět člověku, který organizoval takový majetkový zločin. Podle mne to bude i osud tzv. tohoto majetku.
A ohledně privatizace a kradení. Jestliže privátní cukrárna či pekařství nebo další živnosti mají bezesporu velké klady oproti tomu, co jsme zažívali jako komunální v minulém režimu. Při privatizaci českého průmyslu byla zničena struktura, která tu byla budována generacemi našich předků. Mnoho podniků bylo zavřeno, protože je koupili konkurenti, mnoho podniků bylo vytunelováno a vydžusováno. Podle mne byla chybou zbrklá blesková privatizace, která umožnila rozkrádání. Vzpomeňte na Koženého a další desperáty. Dobře vedený soukromý podnik (třeba Baťa) může být přínosem pro společnost, stejně jako dobře vedený státní podnik (Budějovický Budweisser). Takže pro určení společenské prospěšnosti měřítko soukromý – státní by mělo jít stranou, myslím, že není podstatné.
Ukradeno, neukradeno, to jsou pojmy morální, ale když se podíváte na prospěšnost celého privatizačního procesu u nás, tak docílil naprosté závislosti na německém průmyslu, tedy bylo docíleno toho, o co usiloval např. Hitler, ale jinými, měkkými prostředky. Od nesamostatnosti hospodářské se odvíjí i nesvoboda v politickém rozhodování. A pak tu máme nastartovaný proces chudnutí celých regionů stejně jako statisíců lidí. To jak vidět, soukromý sektor také neumí odstranit, ale spíš to prohlubuje.
Jak prozatím hodnotit prezidentství Donalda Trumpa? Podle mnohých se „uklidnil“, pokud jde třeba o vztah k Rusku, podle jiných je dobře, jak útočí proti migraci a o Rusku zatím mlčí, což lze považovat za známku, že nebude chtít být konfrontační. Jak jeho vládu posuzujete vy?
Od zvolení Donalda Trumpa jsem očekával změnu v politice USA vůči vnějšímu světu. To, co předváděly mocenské gangy kolem Clintona – Obamy a Bushe juniora, to byla zkáza a utrpení v mnoha zemích a balancování na hraně jaderného konfliktu. Ale velmoc má svou setrvačnost, takže uvidíme. Zatím vítězství Trumpa přineslo jako reakci dosavadních amerických vládců novodobý maccarthismus, štvanici na politické odpůrce, pokus o okleštění lidských práv, vážné úvahy o zavedení cenzury a strašení vnějším nepřítelem. Ukázalo také v plné nahotě prodejnost masmédií, a to i těch, jež mnozí kolegové berou za vzor. Např. CNN, Washington Post adt. Jako by se vracela padesátá léta minulého století, a to není žádná pěkná perspektiva.
Nakonec už jen velmi krátce – sledoval jste volby v Nizozemsku? A co říkáte na výsledky? Šéf Strany pro svobodu (PVV) Geert Wilders podle médií prý uznal porážku... Ale je vůbec druhá příčka a zisk 20 mandátů pro PVV „porážkou“?
Samozřejmě že umístění Wildersovy strany je úspěch. Získal o hodně víc křesel než v předchozích volbách. U nás se vůbec nemluví o katastrofě, která postihla nizozemské sociální demokraty, kteří dostali ve volbách výprask. Ale skoro nikdo si u nás nevšímá, že vítěz nizozemských voleb přejal hodně z programu Wildersovy „extremistické a populistické“ strany a že k vítězství přispěl nekompromisním postojem k propagaci islamizsmu a tureckého totalitarismu a la Wilders. Takže druhý, ale přesto vítěz.
Psali jsme:
autor: Olga Böhmová
