„U války je podstatná klíčová ‚drobnost‘, kdo ji vyhraje. Důsledky napoleonských válek by nepochybně byly jiné, kdyby Napoleon zvítězil. Ale mnohé už v české společnosti vidíme nyní. Za posledních více než sto let se Česko posunulo na východ. Nikdo by v roce 1870 nepovažoval Prahu za jeho součást. Byla to tisíc let jedna z metropolí západních říší a plnila úlohu specifické pohraniční země,“ píše Šmucler. 

„Po roce 1918 jsme svůj zrak napřeli obráceným směrem – na Slovensko a na zemi, která teď hledá politicky korektní název – tehdy se jí říkalo Zakarpatská Ukrajina a jejím obyvatelům Rusíni. Pak přišla tragédie Židů, odsun Němců a hranice civilizací se pro mnohé posunula k Chebu, navíc tam spadla železná opona. Začalo neustálé osídlování z východu. Dříve ze Slovenska, nyní z Ukrajiny, Běloruska a Ruska. Hranice země jsou stejné, ale obyvatelstvo se obměnilo,“ dodal.