Rozhovorem Barbory Tachecí s analytikem Jakubem Kalenským na Českém rozhlase Plus začíná Petr Žantovský pravidelný přehled mediálních zajímavostí. „Jak víme, pan Kalenský pracoval v letech 2015 až 2018 v evropské agentuře East Stratcom Task Force, kterou založila unijní administrativa za účelem údajně detekovat, odhalovat a popisovat ruskou propagandu a dezinformace. Jak důležitá funkce to je, jsem odvodil z toho, že server Info.cz asi tak před rokem zařadil pana Kalenského mezi padesát nejvlivnějších Čechů v Bruselu. To už je docela síla, protože se tam Čechů motá značné množství – stejně jako jiných národností – v různých pozicích lobbistů, různých škemralů, různých donašečů, různých udavačů, různých podržtašků a v dalších ‚velice důstojných‘ funkcích, na nichž Evropská unie stojí,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Podobně na takovýchto funkcích stál ve své nejvyšší už hnilobné fázi komunistický režim. „Tak nějak vypadá dnes Evropská unie. No a pan Kalenský v těch strukturách zaujímal vysoké postavení. To je potřeba říci, když mu nasloucháme, abychom věděli, co z něj asi tak může padat a čím to může být motivováno. Nu a dozvídáme se od něj, že Západ je laxní v boji proti ruské informační invazi. Dokonce i to, že předchozí komisařka Mogheriniová, pod níž to spadalo, byla nedostatečně aktivní a nedávala na to pracoviště dostatečné peníze. Jinde jsem se zase dočetl, že na to dostali z rozpočtu pro začátek jednu miliardu eur, což mi nepřipadá jako úplně malé peníze. Ale možná je to věc optiky, jak se na věc díváme. Pan Kalenský nás ve vysílání veřejnoprávního rozhlasu také poučuje o tom, že Evropa je v těžkém ohrožení a že Rusko víceméně mentálně okupuje nejen nás, ale i jiné země,“ poukazuje mediální analytik.
Odhalovač dezinformací musí mít zaděláno na hodně ošklivé sny
Na stránkách této agentury si všiml, že po rozkliknutí odrážky lidé – people, se objeví nekonečné desítky a desítky velmi dobře placených lidí různých národností, mimo jiné je tam i tento zdatný český zástupce. „Zřejmě mají popisovat pro ty své národy, ale i pro jiné publikum, jak je to strašné s tou ruskou propagandou i ruskými dezinformacemi, které ohrožují všechnu naši budoucnost. Na úvodní stránce jsou vyjmenována hlavní témata, jimiž se zabývá tenhle Atlantic Council Eurasia. Samozřejmě je na prvních místech Rusko, Bělorusko, kavkazské nebo zakavkazské státy, obecně postsovětské republiky. Je to naprosto jednoznačně propagandistický server, který funguje jako normální předsunutá mediální jednotka. Takhle nějak působila různá ministerstva propagandy za různých režimů, jak si můžeme pamatovat nebo jsme se o nich dozvěděli v různých dějepisech,“ připomíná mediální odborník.
Jednostranně se přitápí pod kotlem studené války
To, co se pod touto agenturou provozuje, považuje za mimořádně nebezpečné. „Ale zároveň i mimořádně odporné, protože se tím přitápí pod kotlem studené války. A přitápí se jednostranně, a to z té strany, kde stojí pan Kalenský. Pan Kalenský je člověk, který nehledí na zájmy České republiky. Dokonce to svého času pravil i prezident Miloš Zeman, když Kalenský vystoupil v americkém Kongresu a označil ho za prokremelského exponenta. To příliš nesvědčí o nějakých Kalenského vlasteneckých pocitech. Původně snad byl novinář, vystudoval cosi na Univerzitě Karlově. Velice široce se věnuje publikační činnosti, publikuje třeba na ‚vynikajícím a námi všemi obdivovaném‘, avšak veřejností téměř nečteném, Deníku N. Tam má ‚opravdu velké publikum‘. To bude mít tedy dost práce, aby přes tenhle samizdat přesvědčil desetimilionový národ o svých pravdách. Já mu přeji hodně sil a hodně štěstí,“ směje se Petr Žantovský.
Psali jsme:
Kdo by byl nejlepší prezident po Miloši Zemanovi?Anketa
Kvalifikace pro prezidenta – generál Pavel umí zabít rukou
Zmíněný Fendrychův text se zdráhá nazvat komentářem, i když je za něj vydáván. „Vždyť to je leták, předvolební leták, který pracuje s takovými argumenty, jako že pan Pavel, ten Fendrychův favorit na hlavu státu, je muž, který dovede zabít rukou. To je neobyčejná kvalifikace pro prezidenta demokratické země. Ledaže už nejsme demokratická země a vracíme se kamsi ke Slavníkovcům, Vršovcům, do časů někam před svatého Vojtěcha, kdy bylo důležité umět zabít rukou. Tak možná, že to zase začne být důležité, kdo ví. Pan Fendrych to možná ví, ale já mu do hlavy nevidím. Fakt je ten, že on naprosto brutálně a naprosto neomaleně zachází se skutečností, že je Zeman ‚na odchodu‘ a že je třeba neustále začínat debatu, koho na jeho místo, až odejde do důchodu či jakkoli. Ten agitační tón, kterým Fendrych toho důstojníka pana Pavla vyzdvihuje, je fakt zábavný,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Jako důkaz nabízí následující citace: „Generál Pavel je člověk s příběhem. Bývalý komunista, vyznamenaný hrdina…“ A pak dále ještě: „Stal se jakýmsi vtělením dráhy, po které jsme před třiceti lety čekali, že se vydá značná většina země, nejen on. Exkomunista, tedy klasický Čech, pochopil tu změnu, přijal naplno svobodu a sám sebe v ní dokázal vybudovat, stal se jasným, slyšitelným, hmatatelným zastáncem demokracie, tvoří ten pozitivní příběh, který dneska potřebujeme. Jeho členství v KSČ bylo dokonale překonáno.“ „To jsou věty, které už nepotřebují překlad do normální řeči, protože to je tak bezbřehý blábol, který může vymyslet jenom dobře – no možná i špatně – placený propagandista. Navíc si nejsem vůbec jistý, že má pan Fendrych pravdu, že si opravdu všichni Češi před třiceti lety mysleli, že kapitalismus budeme budovat prostřednictvím bývalých kariérních komunistů, což pan generál zcela jistě byl,“ namítá mediální odborník.
Klíčové je včas otočit kabát, a generál to dobře pochopil
Navíc generál Pavel pochopil tu změnu, jak zdůrazňuje ve svém oslavném článku Martin Fendrych. „To je hlavní. Pro Čecha je podstatné pochopit tu změnu včas, ve správný okamžik a správně otočit kabát a tu korouhvičku. Pochopit změnu je to nejklíčovější, co Fendrych napsal. No, musím říct, že se mi chce nad tímhle materiálem zvracet. Něco tak odporně tupého jsem nečetl už hodně dlouho. A pan Fendrych si samozřejmě neodpustil kopnout do zdraví nynějšího prezidenta. V závěru textu podotýká, že Pavel je muž v dokonalé kondici (jaká by to byla změna!) a přitahuje ženy, tedy voličky. To mi přijde hodně podpásové prohlášení. Myslím, že se Fendrych zapomněl někde v časech televizního duelu mezi Kennedym a Nixonem, kdy Nixon pronášel spatra věci, které dávaly smysl, a Kennedy se jenom usmíval, ale ženy ho zvolily. To byl ten slavný televizní duel, který odstartoval mediální provádění politiky,“ vysvětluje mediální analytik.
Ubohost, trapnost a hnus od názorového souputníka
Martin Fendrych, na něhož si někteří vzpomenou jako na náměstka ministra vnitra Jana Rumla, v podpásovém argumentování není sám. „Napodobil ho ‚velmi pěkně‘ jeho názorový souputník David Klimeš, také na Aktuálně.cz, ale zaznělo to i jako komentář v Českém rozhlase. V něm se vrací k druhé prezidentské volbě a konstatuje, že naše vratká liberálně demokratická partička nebyla schopna vygenerovat silnou politickou postavu, aby konkurovala Zemanovi, což je možná první věta, se kterou z těch, co kdy Klimeš vyslovil, bych byl ochoten souhlasit. To je prostě skutečnost. Ale on to formuluje takto: ‚Nebyl mezi kandidáty nikdo, kdo by mu alespoň politickými schopnostmi sahal po jeho bolavé palce u nohou.‘ Opět ubohost, trapnost, hnus, který nemá v médiích, co se chtějí tvářit seriózně – ať už je to Český rozhlas nebo Aktuálně – co dělat,“ tvrdí Petr Žantovský.
Ing. Miloš Zeman
V té souvislosti připomíná, jak to vypadalo od konce roku 1989 do roku 2003, kdy byl prezidentem Václav Havel. „Za tu dobu byl asi šestkrát na pokraji smrti. Byl mnohokrát operován na smrtelné choroby, ale nepamatuji si, že by si jeden jediný novinář, ať už hloupý, chytrý, seriózní nebo bulvární, troufl otřít se o jeho zdravotní stav. To je něco, co se prostě nedělá. A vzpomeňme si na tu kauzu, od níž se všichni štítivě odvraceli, když nějaký fotograf či kameraman lezl po střechách nemocnice, v níž Havlovi právě vyndali půlku plic, protože měl rakovinu. A fotil ho ze střechy přes okno pokoje, kde ležel. Zvraceli u toho všichni lidé, kteří alespoň trochu ctili profesní etiku. Mám pocit, že tehdy jich byla většina,“ domnívá se mediální odborník.
O Havlově zdravotním stavu se nemluvilo, Zeman se má zpovídat
Nesetkal se v té době s jediným souhlasným názorem, který by tomu aplaudoval a který by říkal, cože Havel ve funkci prezidenta ještě dělá, když je nemocný, vždyť brzy umře, vždyť má tyhle a tyhle nemoci. „Nebo že by se mu předepisovaly dotazníky, které musí vyplnit, jaký má zdravotní stav. Četl jsem, že si někdo stěžoval, že se neví, kdo je ošetřující lékař pana prezidenta. No a co? Co je mu do toho? Já také nechci, aby veřejnost věděla, kdo je můj ošetřující lékař, a ptala se ho na mé diagnózy. Co je komu do toho? Dokud jsem schopný přednést komentáře nebo psát články, tak to nijak neovlivňuje můj výkon práce, a stejně tak Zemanovy nemoci neovlivňují jeho státnický výkon, takže všechno ostatní je věcí čistě lidské etiky nebo jejího nedostatku, což je tento případ. Dostali jsme se za ta léta do strašných konců. Děsí mě to a je to hodně ošklivé,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Závěrečnou glosu pak věnuje rozhovoru, který v Českém rozhlase vedl s Josefem Šlerkou moderátor Jan Burda. „Přepsaný rozhovor je na webu iRozhlas.cz uvozen titulkem ‚Kvalitní žurnalistika je jedna z posledních hrází demokracie proti populismu valícímu se světem‘. To je titulek, který mi navozuje padesátá léta a boj proti imperialismu, který se nás snaží pohltit a pojmout do svého obludného chřtánu. Ta poetika výběru lexika, emocionalita i vyjadřování dnešních novinářů je velmi podobné, a to agitační podloží samozřejmě také. Jak rozhovor se Šlerkou vypadal, naznačuje výmluvně už první mezititulek ‚Svět se topí v dezinformacích‘. Tomu říkám konspirační teorie. Podle Šlerky a toho záznamu, který se dá dohledat na internetu, je celý svět zahlcený lží, dezinformací a nějakým spiknutím, které slouží k tomu, aby likvidovaly dobro ve jménu nějakého zla. A to zlo je samozřejmě Kreml, to ‚všichni víme‘,“ nepochybuje mediální analytik o myšlenkových pochodech experta Šlerky.
Uslintaná udavačská drbárna se vydává za kvalitní žurnalistiku
Zlem kromě Ruska bývá také čas od času Peking. „Možná k tomu přibude ještě někdo, brazilský prezident Bolsonaro. Nebo teď Kurdové, k nimž vůbec nevíme, jak se postavit. Za komunistů jsme je podporovali, neboť PKK, Strana kurdských pracujících, byla výrazně levicová, i když ‚trošku teroristická‘. V poslední době Kurdové v podstatě zachránili Sýrii před Islámským státem, no a teď je v Sýrii likvidují Turci, protože chtějí zabránit vzniku Kurdistánu. To jsou témata, která v médiích chybí, nebo k nim chybí důkladný rozbor, proč vlastně nesmí vzniknout Kurdistán. Kdo někde četl, že to je tím, že na území Kurdistánu, tedy na přilehlých územích Turecka, Sýrie a Iráku, je velké množství ropy? Četl někdo, že je to o tom, že ropa je pět metrů pod úrovní země, kdežto v Saúdské Arábii se těží z hloubky jednoho až dvou kilometrů, to znamená o iks miliard dráž?“ ptá se Petr Žantovský.
Nikde se nepíše, že to bude pravděpodobně ten důvod, proč světové mocnosti jako USA v čele s Donaldem Trumpem a stejně tak regionální mocnosti jako Turecko nechtějí Kurdům umožnit vytvoření vlastního státu, a to už dlouhodobě. „Kurdistán se pokouší vytvořit vlastní státnost už někdy od začátku dvacátého století, ale stále marně. Důvod je přece jasně politický, ekonomický, finanční. To jsou věci, které by znamenaly to, čemu Šlerka říká kvalitní žurnalistika. Ale kdepak. Pro něj je kvalitní žurnalistika jenom to, že se udávají jedni druhými, že se na ně ukazuje, že se jim dávají nálepky na čelo, že jsou ti či oni služebníky těch či oněch. Ale to není žurnalistika, to je uslintaná udavačská sousedská drbárna, která je ale ve finále velice nebezpečná, protože může zasáhnout každého z nás. A teď nemyslím jenom nás novináře. Šlerka tam říká, že jedním z receptů na kvalitní žurnalistiku a východiskem ze zašmodrchaných situací by měla být mezinárodní spolupráce novinářů,“ všímá si mediální odborník.
Správný novinář je ten z našeho stáda, kterému taháme za nitky
To by se dalo asi i podepsat, neboť i velký byznys funguje na mezinárodní bázi a novináři, pokud chtějí všechny kauzy usledovat, by tak měli taky spolupracovat. „Ale on to pointuje, bohužel, touto větou: ‚To spolu s důrazem na fakticitu, solidaritu mezi novináři a schopností dobře zprostředkovat výsledky své práce veřejnosti by mohlo ohroženou poctivou žurnalistiku zachránit.‘ A tu máš, čerte, kropáč. Co to je poctivá žurnalistika? Kdo rozhodne o tom, který novinář je poctivý, a který nepoctivý? Který je ohrožený, a který neohrožený, či kým je jeden ohrožený, a druhý neohrožený? Co to je za nálepku? To je zase jenom kolem dokola, ‚poctivý‘ nebo ten ‚správný‘ novinář je ten, o kterém si to ‚my‘ myslíme, kterého máme v našem stádě, kterému velíme, kterého vedeme, kterému taháme za nitky, o jehož hodnotových a myšlenkových pochodech rozhodujeme. To není ovšem novinařina. To je zase už jenom a pouze propaganda.,“ uzavírá Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
