„Ta válka na Ukrajině je strašně smutný příběh. Když bojuje Gogol s Turgeněvem, je to špatně. Nicméně ji rozpoutalo NATO, protože se chtělo dostat Rusům do kožichu. Ale Rus fakt není ten, co si pustí blechu do kožichu,“ řekl mi Miroslav Doležal z Jaroměřic nad Rokytnou. Seděli jsme v hospodě U Pampiho v moc krásném městě Slavonice v ještě krásnějším kraji, kterému se přezdívá Česká Kanada. Omlouvám se za ty superlativy, ale tak to je, tak proč se přetvařovat. A jak jsem poznal bolševika Doležala?

Linie od cigánů po židy

U Pampiho se díváme na jakýsi fotbal, takže pozván přisedám ke stolu fanoušků pražské Sparty, jak to mám rád. Piva, panáky, pravda. „Hele, jsem bolševik a chci, abychom udělali článek,“ řekne chlapík ve středních letech, který by se vizáží dost dobře vyjímal v hitlerovském wehrmachtu. Ten večer byl náročný. Zapomněl jsem! Zhruba za tři dny jedu z Telče do Slavonic. Náš vagon je plný asi „nepřizpůsobivých“. Tomu cirkusu vládne starší Rom. „Hele vole, jestli se se mnou nenapiješ, tak mě nasereš,“ řekl. Upil jsem z petky značky Braník. „Hele, vy bílý jste na ho*no, nemr**te, tak to tady za vás musím zachraňovat,“ ukázal na svou společnici s děťátkem v kočárku. „Hele, je mi blbě, vytáhni to,“ nakázal jí posléze. Vytáhla levnou vodku, napil se a nabídl i těm pár lidem ve vagónu. Zdržel jsem se, ale blonďák si třikrát přihnul.