Podle starosty obce Ivana Bartoška je situace skutečně zoufalá a bezvýchodná: „Socialistický pozůstatek, bytovky, které jsou v soukromém vlastnictví, tu fungují jako ubytovna pro sociálně slabé. A jsou v takovém stavu, že se asi pan ministr rozhodl, že se na ně přijede podívat. Kdysi se postavily paneláky v takové malé vesnici. Ty přešly do soukromých rukou – obec je nikdy nevlastnila. My s tím nemůžeme dělat vůbec nic,“ vysvětlil smutně pro ParlamentniListy.cz.

Nedotknutelnost soukromého vlastnictví

„Nemáme právo zasahovat do soukromého vlastnictví. Když se soukromý vlastník rozhodne z toho udělat ubytovnu a stěhovat sem, koho jej napadne, tak my s tím nemůžeme vůbec nic dělat. Jedná se o desítky lidí – v obci je obyvatel 280. Tam ale ani nemáte přehled o tom, kdo tam bydlí. Oni jezdí po dlouhodobých návštěvách… Spolupracujeme s policií, ale to je tak asi všechno, co můžeme udělat. Měli bychom vlastníka přesvědčit, aby to dal do lepšího stavu a trošku se postaral. Ale on v podstatě jen čerpá nájemné a nedělá s tím nic. Co se týká pořádku, nemáme ani přehled o těch lidech, kteří tam jsou. Když se nepřijdou přihlásit k trvalému pobytu, tak ani nevíme, že tu jsou. Už nevíme kudy kam. A tahle to funguje určitě deset let…,“ konstatoval bez optimismu starosta. Podle hejtmana Šlajse ministr Dienstbier pro značnou část občanů, kteří jsou bez práce, řešil, zda by je zaměstnaly lesy, „… ale pracují tam velké moderní stroje a celá těžba je podřízena zisku“.

„Kdyby se to opravilo, tak by to vypadalo k světu a můžou se sem dále stěhovat. V roce 1995 tu bylo plno. Jedna bytovka byla statku, další pak lesů,“ řekl redakci jeden postarší člověk, který tu prý občas bydlí tři měsíce. Majitel bytovek má údajně sídlo v nedaleké Kdyni. „Je to tu ostuda… lidi, co jedou kolem, tak koukají… My mu dáváme peníze, tak by to měl dát do rychtiku. Ať navozí materiál a může se dělat, ale tady se neděje nic. Chtělo by to tu všechno vymést, opravit asfalt, kdyby na to majitel nesral, tak by se dalo něco dělat.“ Zcela odlišný názor na to měla skupina tří Romů ve věku kolem dvaceti let. „Ať si najme nějakou firmu, proč bych to dělal, ať si to udělá,“ mávl rukou jeden z nich.