„Nepoučili jsme se dost? Stop válkám! Stop diktátorským režimům.“ To se píše na jednom z lístků v Evropském centru Solidarity v polském městě Gdaňsk. Mají tam na zdi v muzeu stejnojmenného a světově proslulého hnutí jakousi „zeď nářků“, kam každý může přilepit svůj vzkaz lidstvu. Pojďte si ho s námi projít…

Zmar krve

K Evropskému centru Solidarity je to z centra Gdaňsku tramvají jen několik zastávek. Hned z dálky je vidět obrovská doprava nakloněná budova z velké části pokryta rezavějícími plechy, která stojí v blízkosti gdaňských loděnic. Tamní stávka skončila v roce 1980, kdy elektrikář Lech Walesa podepsal dohodu s komunistickou vládou. Vznikly svobodné a nezávislé odbory Solidarita a tyto události vedly ke konci komunistického monopolu moci v naší části světa.

V budově je i stálá expozice mapující vývoj Solidarity. Třeba výstava se samizdatovou literaturou či výstřižky z dobových novin nebo sál připomínající represi při demonstracích proti režimu. Takže štíty Milicje Obywatelstva, jak se jmenovala za bývalého režimu v Polsku policie, její anton anebo zprohýbané kovové zábrany sloužící k zastavení postupujícího davu. Jinde zase hala loděnice se stropem pokrytým ochrannými přilbami anebo místnosti vybavené dobovým nábytkem - obchod, kuchyně, obývák.

„Chceme svět bez armády bránící katy,“ píše se na jednom z transparentů. U exponátu prostřílené kožené bundy leží popisek: „Bunda s dírami po kulkách dvacetiletého dělníka z loděnice Ludwika Piernického, který byl zabit 17. prosince 1970 v Gdyni. V jeho kapse byl medailonek Panny Marie a průkaz dárců krve s nápisem: 'Darovat krev je velkým humanitárním činem a dokladem velké sociální solidarity.'" Jde asi o nejsmutnější z více než 2000 autentických artefaktů z období komunistického režimu.

Vzkaz z Čech

V druhém poschodí budovy se nachází, jak už je výše psáno, jakási „zeď nářků“ vytvořená z rudých a bílých papírků tak, aby dávala dohromady rudý nápis Solidarita na bílém podkladu. Na internetových stránkách centra se k ní také píše „Lidé sem chodí číst si navzájem vzkazy, mnozí jsou dojati k slzám. Najdete zde vyjádření vděčnosti za svobodu, bolest z krvavé revoluce na Ukrajině, přání míru pro válkou zničenou Afriku, sny o spravedlnosti, naději pro migranty, radost ze svobody. Chceme, aby bylo vidět i vaše poselství!“

Fotogalerie: - Evropské centrum Solidarity

Na papírcích jsou pak různé vzkazy od návštěvníků. Třeba také: „ Starší nemohou zabíjet mladé napořád,“ či „Svobodu pro Írán,“ anebo „Svobodná Palestina od imperialistických amerických prasat“.

Z těch podivnějších se v jednom koutku skrývá kartička se vzkazem „Rusku narostly koule!“ Nakonec jsem na stěně našel i český vzkaz. Zní: „Návštěva tohoto muzea by měla být jednou za život pro každého povinná jako cesta do Mekky.“ Zájemce si pak může v krámku se suvenýry koupit mimo jiných předmětů i figurku polského loďařského dělníka s knírkem a v helmě za bezmála 500 korun. Kšeft je kšeft.

Psali jsme:

Ukrajinci ostrouhali. Poláci jim ruského archeologa nedali

Krajča (KSČM): Pokus zakázat Komunistickou stranu Polska opět nevyšel

„Pojď na bitku.“ Největší fanda NATO dostal výzvu z Ruska

Rusové varují: Spěte sladce, Evropané. Víme, kde vyrábíte pro Ukrajince