Následně vyprávěl o hinduistovi Arunovi, jenž je Indem z Kašmíru. Podle Jarošových slov je to úžasný kolega, usměvavý, vstřícný, zlatý kluk. „Říká, že tohle léto bylo dobré, že se po několika letech dostal domů do své rodné vesnice. Pochází z nějakého údolí daleko od Šrínagaru. Předchozí léta domů ani pořádně nemoh, zůstával v Dillí, protože doma byl neklid, bojůvky, separatisti, on jako ‚bohatý‘ Ind by byl hned na ráně,“ sdělil Jaroš. 

„I tohle klidné léto bylo klidné v tom smyslu, že během jeho pobytu dav nedaleko od jejich vesnice zlynčoval policistu a týden předtím zase nějací militanti zabili a znetvořili šest jiných policajtů. O umlácených civilech ani nemluvě. Arun říká, že ten konflikt je extrémně složitý a nedá se pochopit z titulků novin, které beztak zkreslují pravdu podle pozice vydavatele, ani z pohledu turisty,“ zmiňuje dále Jaroš s tím, že Arun mu říkal, že pravým důvodem je voda, nikoliv náboženství. „V Kašmíru pramení nebo tam protékají největší řeky, ze kterých žije celý Pákistán a severní Indie. Proto se Indie Kašmíru nikdy nevzdá, a proto na něj Pákistán nepřestane útočit. Za pár let budou všechny války o vodu,“ vyprávěl mu prý Arun.

Jarošovou druhou nejlepší kamarádkou z práce je holka ze Súdánu Noreen. „Je strašně chytrá a cool, v mládí strávila pár let v Londýně a je to na ní znát. O Londýně mluví ráda, o Súdánu ne. Občanská válka, to co se tam děje ženám, politika... Jak Noreen říká: „Moje země je totálně fucked up.“ Což mě od zahalené holky vždycky pobaví. Zve mě ale do Súdánu na svatbu svého bráchy, protože ví, že s manželkou takové kulturní šoky rádi objíždíme. „Ale k nám nemůžete jen tak přilítnout a vzít si taxíka. Takhle to v Súdánu nefunguje. Táta vám někoho pošle a ten vás dostane bezpečně do naší oblasti,“ vypráví Jaroš a přemýšlí, co jí má říct o své zemi. „Že u nás zdražilo máslo na 73 korun?“ ptá se ironicky.

„To je všechno, žádná větší pointa není. Jen jsem si zase uvědomil, že my tady s kolegy zdánlivě žijeme stejně, máme podobný životní styl, pěkné platy, pěkná auta. Oni kolikrát i lepší než já. Ale pod tím tenoučkým nátěrem prosperity jsou strašné rozdíly. Já mám štěstí, že mám krásnou zemi, do které se můžu kdykoli vrátit a furt budu žít důstojně. Ano, je tam často pošmourno a do půl hodiny od návratu mi nějaký řidič udělá brutální myšku a ukáže prostředníček, ale že by mě třeba v těch Klánovicích zlynčovali a upálili, to asi ne,“ dodal Jaroš.