Úvodem Čornej upřesnil, že dějepis se nemůže učit neutrálně, protože je hodnotově zakotven. „Náš dějepis vychází z hodnot euroatlantické civilizace a kulturního dědictví. Z antické, křesťanské a částečně židovské tradice, která ovlivňuje naše každodenní postoje a pochopitelně i naši interpretaci dějin,“ uvedl.

Historika velmi rozčílila poznámka pod čarou z výroční zprávy BIS, že moderní dějiny ve školách jsou de facto jejich sovětskou verzí. „Od roku 1990 jsem se autorsky podílel na několika učebnicích dějepisu. Vím, že o žádnou prosovětskou interpretaci naprosto nešlo. Naopak to byl velmi důsledný rozchod s komunistickým pojetím dějin,“ zdůraznil s tím, že to nebylo vysloveně sovětské ani v minulém režimu. Byla to prý spíše kombinace národního pohledu se stalinskou variantou marxismu.

Zamyslel se také nad otázkou, zda existuje objektivní výklad dějin, který se drží jen pramenů a historických metod zkoumání, ale není politicky zabarvený, nenese otisk současnosti. „Z doby, v níž žijete, se vymanit nemůžete, všichni jsme zajatci současnosti. To je trauma každého historika, neboť ať píše o jakékoli epoše, otisk doby, v níž žije, smazat nemůže,“ míní Čornej.