Německé impérium, kterému říkají „Evropa“. Hampl dodává kontext akci v Brně

Pořádání Sudetoněmeckých dnů v Brně znovu otevřelo složité téma českých dějin. A to ukončení působení německého vlivu na českém území. Překvapilo vás, jak intenzivně je toto téma v české veřejnosti stále vnímáno?

Drtivá většina české veřejnosti to téma chápala jako dávno uzavřené. Němci se nás pokusili zcela vyhladit, bylo to strašné, ale nemůžeme se k tomu neustále vracet. Máme dost jiných starostí.

Že se nacisté 80 let po válce znovu aktivují a že je liberální demokraté otevřeně podporují, to je pro řadu lidí naprostý šok. Je dobré si uvědomit, že do Brna míří to nejhorší, co se dá vůbec v Německu najít. Nejsou to průměrní potomci vyhnaných či odsunutých, jsou to ti nejhorší nacisté.

Sám jsem z jedné strany potomkem sudetského Němce, můj dědeček dokonce bojoval ve Wehrmachtu. Mám nějaké příbuzné, jejichž předkové byli vyhnáni z Čech a začali nový život v Německu. Mám tedy určitou představu o myšlení takových lidí. Ani ve snu by je nenapadlo označovat to za nespravedlnost nebo se domáhat nadvlády nad českými zeměmi. Sudetoněmecký landsmanšaft je krajní extremistická organizace.

Je tedy logické, že velká část české veřejnosti to vnímá citlivě. Jak jinak by to měla vnímat?

Všimněte si, že ten stejný vzorec myšlení se projevuje i ve vztahu k islámu. Jakmile někdo začne mluvit o umírněném islámu, můžete se spolehnout, že bude podporovat ty nejhorší násilné džihádisty. A jakmile někdo začne mluvit o údajně nespravedlivě postižených nevinných Němcích, můžete se spolehnout, že bude podporovat skutečné nacisty.

V obecné sociologické rovině: Je 80 let historicky dostatečná doba na „zahlazení“ sporů a křivd takové úrovně, jako se odehrávaly v letech 1938–1945 u nás?

Především je důležité připomenout, že žádné vzájemné křivdy tu nebyly. Veškeré zlo bylo výhradně jednostranné. Němci ublížili Čechům, ale Češi neublížili Němcům.

Nicméně generace, která to zažila, už téměř není naživu a není nikoho, kdo by měl zájem na aktivním udržování těch vzpomínek.

Takže ano. 80 let by byla dostatečná doba. Pokud by Německo zastavilo své snahy o ovládnutí českých zemí jakožto „životního prostoru“ pro vyšší rasu, která dnes paradoxně začíná být spíše arabská a turecká než germánská.

A co „divoký odsun“ nebo zločiny na německém obyvatelstvu, které se nyní tak zdůrazňují?

Československá vláda nikdy neorganizovala, nepodněcovala ani nepodporovala zločiny proti německému obyvatelstvu. Všechny byly dílem různých zločineckých band a proběhly v době, kdy československá vláda neměla plnou kontrolu nad zemí. Jakmile svou moc konsolidovala, tak žádné zločiny netrpěla. A že tu bylo několik měsíců, kdy zemi neovládala plně, to není její vinou. To je výhradně vinou německé strany. Nesmyslný je i požadavek, že československá vláda měla ochranu německého obyvatelstva nadřadit všemu ostatnímu jako nejvyšší prioritu. Samozřejmě, že důležitější bylo zajistit bezpečí našim lidem a Němci byli na druhém místě. Vzhledem k okolnostem to bylo naprosto správné.

Pokud někdo hledá odpovědnost za zločiny té doby, ať si jde stěžovat do Berlína.

Mluvilo se o tom, že připomínky složité historie, co zaznívají z obou stran, narušují dosavadní docela dobré česko-německé vztahy. Jak byste vztahy mezi současným Českem a jeho německým sousedem popsal vy?

Popsal bych je jako stav totálního podmanění. Klíčové podniky jsou v německých rukou. Když si chci koupit české jablko od českého zemědělce, musím zaplatit provizi německému obchodníkovi. Intelektuální elita je korumpována německými fondy. S místními lidmi se zachází jako s bytostmi druhé kategorie. Za stejnou práci dostávají mnohem menší platy než Němci a za stejné zboží v obchodech jsou jim účtovány vyšší ceny. Rozdíl jde na budování německé říše, která je ovšem řízena tak mizerně, že se hroutí i s našimi penězi.

Jestliže současní „sudeťáci“ chtějí zajít ještě dál, pak už jde přímo o cílenou likvidaci místního slovanského etnika, jak to odpovídá dlouhodobému trendu. Nezapomínejme, že na celém území dnešního východního Německa kdysi žily slovanské národy a že byly postupně zlikvidovány. Češi přežili nejdéle, ale rozhodně to není samozřejmost. Historická logika může ukazovat k vyčištění prostoru pro německé potřeby.

Hlavním heslem, se kterým zastánci sudetoněmecké akce přicházejí, je „Evropa“. Evropa jako prostor smíření a spolupráce. Ivan Hoffman ale nedávno pro PL.cz napsal, že EU, která si pojem Evropa přivlastnila, je čím dál více německý projekt, prosazující německé zájmy a německé vidění světa. Jak relevantní jsou podle vás poznámky o „čtvrté říši“, tedy německém projektu ovládnutí Evropy, aktualizovaném pro jednadvacáté století?

Ivan Hoffman má pravdu. „Evropa“ je jenom jiné pojmenování pro německé impérium.

Německo avizovalo svůj plán na intenzivní zbrojení a EU své ambice na posilování vlivu směrem na východ. Jsou podle vás adekvátní historické paralely s německými ambicemi „nach Osten“ z devatenáctého a dvacátého století?

MUDr. Zdenka Němečková Crkvenjaš, MBA

ODS
poslankyně

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Jen naprostý hlupák by mohl na chvíli uvěřit tomu, že německé zbrojení je určeno proti Rusům. Němci zbrojí proti svým sousedům. Nemusí to znamenat, že přímo dojde k ozbrojenému útoku na Českou republiku. Ale když takovou možnost máte, dává vám to úplně jinou vyjednávací pozici. To se ale týká spíš jiných států. V České republice se Němci nemusí o nic hádat. Dostanou všechno zadarmo.

Na druhou stranu, z pohledu Česka: Je vůbec možné, aby země jeho současné velikosti, navíc ekonomicky z podstatné části ovládaná Německem, nepodléhala vlivu velkého souseda?

Ten stejný problém tu máme od 10. století, kdy se formoval český stát. Čeští vládci vždy museli manévrovat. Když ustoupíte příliš, německé impérium vás úplně zničí. Ale když na německé impérium neberete ohled vůbec, znamená to válku s mnohem silnějším sousedem. Nezbývá tedy než vést chytrou, pragmatickou politiku.

K tomu se snad současná vláda vrací. Jenže nezapomínejme, že Babišově vládě se zatím nepodařilo převzít moc. Politická moc v zemi je rozdělena mezi vítěze loňských parlamentních voleb a představitele předchozího režimu. A Fialova vláda byla jednou z nejvíce protičeských vlád od 10. století.

Pro pochopení celé té záležitosti je důležité rozumět tomu, že Německo nemělo podmínky pro vytváření koloniální říše v Africe nebo Asii. Území přirozeně vhodné pro kolonizaci jsou slovanské oblasti na východ od Německa. Když dnes vidíme, že Francie se snaží posilovat vliv v bývalých francouzských koloniích a že Anglosasové nadále ovládají Latinskou Ameriku, pak jen vidíme princip, který se projevuje ve vztahu Německa k nám.

Kromě odpůrců sudetoněmecké akce v Brně se část veřejně známých elit postavila za její konání. Jak sociologicky popsat tuto část společnosti, která podle všeho upřímně věří, že spolupráce s naším velkým sousedem na jeho evropském projektu bude přínosná i pro nás?

Velmi stručně bychom je mohli popsat jako novou aristokracii a zájemce o členství v nové aristokracii. Tedy korporátní byrokracii, ten typ podnikatelů, o kterých jsem se už zmiňoval, jejich zaměstnance a samozřejmě profesionální intelektuály. Tedy jádro příznivců Petra Fialy. Skupinu, pro kterou je typická hloupost, iracionalita a davový fanatismus a která se zároveň cítí být jakousi duchovní elitou nadřazenou všem ostatním.

Před 10 lety ti lidé vítali arabské džihádisty, dnes se klaní nacistům. Což jim nebrání usilovně bojovat proti „krajní pravici“, aniž by dokázali říct, co to ta krajní pravice vlastně je.

Mnozí z nich doufají, že po likvidaci českého etnika se přidají k vyšší rase. Mezi skalními přívrženci pětikoalice probíhá doslova mánie vyhledávání německých předků. Jiní se zase vracejí k „rasové vědě“ a věší na sociální sítě posty o tom, že jejich lebka má germánský tvar. Ženy si z příjmení odstraňují koncovku „-ová“, aby mohly snáze předstírat, že jsou Němky nebo Američanky.

Jak vysvětlujete, že je taková vstřícnost vůči jejich požadavkům právě u nás, a ne třeba v Polsku nebo na Slovensku?

Těch důvodů je celá řada, nicméně já z nich vypíchnu jeden opomíjený. Změnil se převládající model velkého podnikání. Ti, kdo zakládali firmy v 90. letech, ti snili o vybudování místního impéria. Betonový král Tomáš Březina, který vybudoval betonářského giganta Best, je typickým příkladem. V poslední generaci ale firmy vznikají buď s představou „založit, dostat na trh a co nejrychleji prodat cizincům“, nebo jsou založeny na modelu vyrabovat místní zdroje, předat je do ciziny a vzít si provizi.

Typickým představitelem tohoto nového podnikatelství je třeba Tomáš Čupr. Nebo skupina miliardářů, která financovala kampaň Petra Pavla, podporuje Deník N a celkově manipuluje veřejné mínění. Tihle lidé jsou naučeni dívat se na Českou republiku jako na krmelec. Je pro ně přirozené a automatické, že podporují každého z ciziny, kdo se k nám přichází napást. To je veliký rozdíl proti jiným zemím, kde místní podnikatelé představují protiváhu nadnárodní nové aristokracii.

Veřejná debata o česko-německé minulosti byla již od devadesátých let formována neziskovým sektorem, z nezanedbatelné části financovaným z Německa. Ovlivnil podle vás veřejnou debatu i tento faktor?

Samozřejmě. Když mluvíme o neziskovém sektoru, musíme mít na mysli, že jde o mocenský sektor. Je v něm udržována politická moc a té moci je tam mnohdy víc, než kolik moci drží některé parlamentní politické strany. Když lidé z Člověka v tísni otevřeně požadují změny zákonů nebo zatýkání svých politických odpůrců, mají slušnou šanci toho dosáhnout.

V současné době je politická moc rozdělena mezi Babišovu alianci a mezi oligarchickou strukturu, v níž ty neziskovky hrají zásadní roli. A protože celý sektor politických neziskovek byl zakládán z ciziny a dosud je z ciziny řízen, nemůžeme čekat, že bude zohledňovat zájmy místních lidí.

Prezident Petr Pavel před několika dny mluvil o plánu na „Spojené státy evropské“ ve smyslu ještě hlubší integrace EU až na federativní úroveň. Dává vám tento projekt smysl?

Petr Pavel kdysi oddaně sloužil Rusům, pak Američanům a nyní dává najevo, že je připravený sloužit Němcům. Nicméně veřejnost chce prezidenta - krasavce, dostala ho a je spokojená. Jeho morální postoje nebo intelektuální úroveň jsou nedůležité. My, kdo to vidíme jinak, jsme vmenšiněmenšině, a měli bychom to respektovat.

Je dobré a důležité rozumět tomu, že když se mluví o Spojených státech evropských, nemá jít o politickou kopii Spojených států amerických, nýbrž o sadu území, jejichž obyvatelé budou mít přesně odstupňovaná práva. Východní Němci nemají stejná práva jako Němci západní a další mají mít ještě méně práv než východní Němci.

Současná vláda se snaží o suverénnější politiku než její předchůdkyně, která pod heslem „patříme na Západ“ víceméně akceptovala všechny nápady z Bruselu. Jak se jí to z vašeho pohledu zatím daří? A je vůbec ještě možné takovou politiku v současných podmínkách provozovat?

Toho jsme se už dotkli. Vlády malých států musí manévrovat, vyvažovat, snažit se prosadit co nejvíc a zároveň nevyvolat otevřený konflikt s regionální velmocí. Myslím, že Babišova vláda si to dobře uvědomuje a chová se podle toho. Jen mě mrzí, že nevyužívá i schopností profesorů Krejčího a Druláka, byť i třeba jen jako poradních hlasů. Její strategie mohla být ještě chytřejší.

Věnuje se tomu také Jungmannova národní akademie?

Ano, na sobotu 19. září připravujeme celodenní seminář docenta Téry a doktorky Hejlky, který bude částečně věnován právě myšlení sudetoněmeckého hnutí a formování jejich ideologie. Kdo by se chtěl zúčastnit, ať sleduje naše webové stránky.