Výbor pro zdravotnictví a ústavně-právní výbor horní parlamentní komory uspořádaly kulatý stůl na téma „Změna pohlaví v dětství, dospívání a dospělosti – citlivé otázky současnosti“.

Senátor, právník a člen ústavně-právního senátního výboru Zdeněk Hraba se vyslovil hlavně proti metodickému pokynu Ministerstva zdravotnictví pro úřední změnu pohlaví. Hrabu zarazilo, že dokument resortu zdravotnictví je plný ideologických frází, což ukazuje na to, že se na jeho přípravě podílela pouze názorová skupina, která rozvolňování pravidel pro změnu pohlaví dlouhodobě protlačuje.

„Metodický pokyn Ministerstva zdravotnictví je ostudou pro právní stát. Už ve svém třetím řádku tento dokument mluví o pohlaví, které bylo ‚přiděleno při narození‘. Už tohle značí, že se na přípravě dokumentu podílela jedna skupina, která má na tuto věc jediný pohled,“ uvedl senátor Hraba směrem k lobbistickým skupinám, které pohlaví označují za umělý konstrukt. Dále se jal rozebírat problematické části metodického pokynu, který podle svých slov považuje za paskvil, byť uznává, že stát do situace řešení neřešitelného dostal Ústavní soud svým chybným a politicky motivovaným výkladem.

Zpochybnil i užívání mediálně často skloňovaného termínu gender, který však podle jeho slov není nijak zakotven v českém právním řádu. V rámci příspěvků padlo tvrzení, že na sociálních sítích vzrůstá verbální násilí vůči transgender osobám, nicméně jak Hraba dále upozornil, daleko výraznější je na sítích tlak vůči těm, kteří proti změnám pohlaví vystupují. „Nelze zveřejňovat jednostranné statistiky,“ podotkl senátor.

Kroutil nesouhlasně hlavou nad tím, že lze u dětí před 18. rokem věku přistoupit ke změně pohlaví jen na základě údajného konsenzu odborníků. „Takhle právo nemůže fungovat. Muselo by to být jasně napsáno, jasně definováno. Další věc je stanovení diagnózy, kdy se dostáváme do problému. Kdo bude určovat nezdravotní rizika změny? Bude to sexuolog, nebo někdo jiný? Další bod je potvrzení diagnózy a vyloučení jiného onemocnění s vlivem na diagnózu. Kdo z vás lékařů by si troufl podepsat dokument, který vyloučí diagnózu? Musí být potvrzena i stálost a trvalost nesouladu (mezi pohlavím tzv. prožívaným a přiděleným podle metodického pokynu MZd, pozn. red.). Kdo z lékařů by řekl, že to bude stálé a trvalé? A je to stálé a trvalé do doby změny pohlaví, nebo po změně pohlaví? Tady se otevírá ohromný prostor pro žaloby, protože kdo tohle podepíše, bude odpovědný za škodu u těch, kdo by uvažovali o detranzici,“ varoval Zdeněk Hraba.

Nesouhlasil s částí předchozího vystoupení sexuologa profesora Petra Weisse, že si musíme zvykat na to, že časem budou děti rodit muži. „Nerad bych se toho dočkal. To prostě není možné. Vždycky budou rodit ženy, ať už se budou označovat jakkoli,“ sdělil.

Senátor Hraba v závěru svého vystoupení zdůraznil, že je zvědavý, jak se k problematice postaví nový ministr zdravotnictví, který přijde s novou vládou po volbách.

Na kulatém stolu vystoupili i dva lidé, kteří změnou pohlaví prošli. První z nich byla Tereza Španihelová, která popsala svůj životní příběh, kdy od raného dětství usínala s touhou vzbudit se jako holčička a tyto pocity zůstaly až do dospělosti. „Tato moje touha se nezměnila od mých raných let. Uvědomuji si to od svých čtyř pěti let a přetrvávalo to až do mých 28 let, kdy jsem o tom poprvé někomu řekla a začala na změně pracovat.“ Změna pohlaví, kterou v dospělosti zahájila, trvala dlouhá léta a obnášela náročný proces. Varovala před tím, aby se změna pohlaví dětem umožňovala při sebemenším náznaku, který může být ovšem způsoben nikoli tím, že žijí v jiném těle, ale pouhou touhou po pozornosti.

„Oceňuji osvětu a přístup k lidem, jako jsem já. Nemohla jsem si ale nevšimnout, že se z toho stává až hnutí. Je odpovědností rodičů, aby se o své děti starali a vyhnuli se tomu, že si děti budou tímto tématem vymáhat pozornost, kterou každá lidská bytost přirozeně od svých rodičů vyžaduje. Žijeme ve velmi hektické době, která se zrychluje, a honíme se za majetky a jinými kravinami. Tím méně času máme na děti, které se snaží nějakým způsobem zaujmout. Myslím si, že současný obrovský nárůst lidí, kteří si myslí, že jsou v jiném těle, je způsobený touhou po pozornosti. Je třeba dávat pozor i na to, aby rodiče nepodporovali své děti ve změně pohlaví při pouhém sebemenším náznaku, aby jim nebyly vnuknuty myšlenky, které by je na životní cestě negativně ovlivnily. Je dobré o těchto tématech mluvit, ale musí to mít své hranice, neměli bychom to zveličovat a dávat tomu přehnanou pozornost vůči tomu, kolik lidí jsou skutečně transsexuálové,“ konstatovala Tereza Španihelová.

S dalším svědectvím vystoupil Daniel Black, který nejdříve podporován sexuology prošel změnou z muže na ženu a později si uvědomil, že to nebyla správná cesta, a prodělal tzv. detranzici. Dnes patří k předním tvářím, které veřejně varují před tím, aby se tyto nevratné změny dělaly unáhleně. 

„Narodil jsem se jako muž a následně prošel kompletní změnou pohlaví, operativní i legislativní, a potom jsem zjistil, že to nevyřešilo žádný můj problém, přestože jsem si myslel, že to tak bude. Proto jsem prodělal změnu zpět z ženského na mužské pohlaví. Celý proces změny pohlaví nebyl nijak náročný. Na všechny své tehdejší odpovědi jsem různě na internetu našel informace, že to asi budu v jiném těle, ať si zkusím zajít k doktorovi a uvidím. To se stalo a přišla zprvu nějaká úleva, že moje problémy mají řešení. Teď vím, že to byla iluze,“ popisoval Black.

Sociální tranzici, kdy začal vystupovat jako dívka, začal podle svých slov v 16 letech. „Diagnóza u sexuologa mi byla určena po 30 minutách včetně pozdravu a odchodu a po měsíci byla potvrzena klinickým psychologem. Tolik k tomu údajně komplikovanému procesu, kterým se prochází. Hormony mi byly předepsány v 17 letech a první operaci jsem podstoupil také v 17 letech, následně operativní změnu pohlaví v 18 letech. Celý proces od první návštěvy po operaci trval rok a půl, a to se ještě proces protáhl kvůli nedostatečným termínům u plastického chirurga. Nikdo mi nedoporučil žádnou psychoterapii. Terapie u sexuologa probíhaly způsobem, že se mě v průběhu asi dvacetiminutové návštěvy ptala, jak se mi daří a jak mě lidi přijímají. Sexuolog mě tranzicí pouze provázel, nikdy to nezpochybňoval a stoprocentně přijal to, že co jsem říkal, že se cítím jako žena atd. Nepřišly žádné otázky na rodinný kontext, na psychické problémy,“ podělil se Daniel Black o svůj těžký příběh.

Krátkodobě po změně pohlaví sice prý cítil euforii a štěstí, ale v krátké době se opět začaly vracet psychické problémy, a to v daleko větší míře než předtím. „V tranzici jsem se třikrát pokusil o sebevraždu. Dostavily se i zdravotní komplikace, závislost na hormonech, rozpad rodiny. Věřil jsem původně tomu, že jsem se narodil do jiného těla, a jakmile jsem pochopil, že jde pouze o ideologii, která má potvrzovat něčí identitu, vše se rozplynulo. Zastávám nyní názor, že tranzice mnohdy není řešení, že spousty těch lidí jen popohání tlak komunity, aby se tvářili jako šťastní. Lidem to může více uškodit než pomoct. Není to věda, ale ideologie,“ dodal Daniel Black. 

Připustil, že trans lidí bude přibývat kvůli společenskému tlaku a skutečnosti, že jde o módní trend. „Jsme v situaci, kdy aktivismus ovlivňuje medicínu. Je třeba otevřeně a věčně o této věci debatovat,“ konstatoval.

Senátorka a prezidentka Unie rodinných advokátů Daniela Kovářová ve svém příspěvku zdůraznila, že na děti obecně nelze přihlížet jako na malé dospělé, těžko tedy mohou samy rozhodovat o případné změně pohlaví. Popsala to na příkladech z praxe.

„Jak jsme slyšeli, i malé děti mohou mít pocit, že jsou v jiném těle, mohou atakovat své rodiče a ti zase lékaře k tomu, aby došlo ke změně pohlaví. Děti nejsou malí dospělí, a právě proto je chráníme. Nyní ve společnosti vidím tendenci, že děti jsou malí dospělí, a tak k nim a jejich názorům a pohledům na věc máme přistupovat, ale tak to není. Máme celou řadu právních norem, které chrání děti před nimi samotnými, proto existují skutkové podstaty trestných činů a odsuzujeme dospělé pachatele, kteří se hájí, že k tomu či onomu skutku došlo po souhlasu dítěte. Proto také existuje koncepce dospělosti, které říkáme plná svéprávnost. Proto, že děti nejsou malí dospělí, nedovolujeme jim pracovat, kupovat nemovitosti apod.,“ uvedla Kovářová a zdůraznila, že děti fyzicky i psychicky dozrávají postupně.

Mezi účastníky kulatého stolu byl například i plzeňský biskup Tomáš Holub, který se zaměřil hlavně na etickou stránku tématu.

Vystoupili i další senátoři či experti. Mezi jinými lékař a senátor Ondřej Šimetka, který detailně popsal operace změny pohlaví z ženy na muže, což v rámci audiovizuální prezentace doplnil i detailními záběry.

Do závěrečné diskuse se zapojili i přítomní aktivisté z neziskovky Transparent, kteří propagují změny pohlaví a podobnou agendu. Krátce se do debaty zapojila i trans a LGBT aktivistka Lenka Králová, která je známá i pod svým mužským jménem Tomáš Prokopič. Ta se na debatě oháněla svým novým občanským průkazem s novým ženským jménem a jako jediná ze všech přítomných se pokusila o vystoupení s poněkud razantnějším a konfrontačním stylem, na který však nikdo z diskutujících nepřistoupil, proto k žádné hádce nedošlo. Z míry se Královou nenechal vyvést ani plzeňský biskup Tomáš Holub, který však, přestože by měl reprezentovat jednoznačný postoj katolické církve daný biblickým učením i církevními pravdami, nevystupoval nijak jednoznačně. 

Psali jsme:

„Dobrý den, pane Králová.“ Trans aktivistce poslala banka zlý dopis

Říkal si Cleopatra, tak seděl se ženami. Německo žasne nad případem vraha z Afriky

Změna pohlaví: Sterilizace, mrzačení, jedy. Ale to se neříká, varuje slavná spisovatelka

„Pochod pro každou rodinu“. Piráti, EU, firmy, velvyslanci. Vyvrcholení Prague Pride stálo za to