Zakázat či nezakázat kratom? Toť otázka…

Ne vždycky přivážím ze svého kraje jen ty dobré zprávy. Leckdy se ke mně objednají voliči s něčím nepříjemným, smutným nebo zdrcujícím. Stejně tomu bylo zkraje týdne, kdy se na mě obrátila žena z Uničovska s prosbou: „udělejte něco s tím kratomem“. 

Loni v říjnu se u nás udál tragický případ: zemřela 22letá dívka a její úmrtí bylo spojeno s užíváním kratomu. Bohužel nešlo v Olomouckém kraji o případ ojedinělý, právě naopak. Policisté řešili i další případy tragédií, které spojili s užíváním této návykové látky. 48letá žena, 19letý mladík a další. V celé České republice policisté za rok 2025 evidují 17 úmrtí spojených s užíváním kratomu. A to už je dost pro to, aby se problém přenesl do politiky. 

Je velmi nevděčné pro každého politika podobné téma otvírat. I mezi našimi voliči bude nejspíš půlka křičet, ať hlavně nesaháme po zákazech, jiní budou naopak spílat, že drogy by regulovány být měly. Jenže které drogy? A kde je ta hranice? U marihuany a kratomu? U tvrdých drog? U alkoholu? Masa? Cukru? Nebo u kávy?

I pro mě je to těžká problematika. Liberál ve mně křičí: nezakazuj nic a raději vzdělávej lidi. Konzervativec mi napovídá, že musím vzít rozum do hrsti a založit rozhodnutí na ochraně společnosti. Když se člověk podívá na jisté americké čtvrti, nechce prohlubovat drogovou problematiku a destabilizovat společnost. Ale musím to být já, kdo bude mít k problematice jasné odpovědi? Nemyslím si.

Je třeba klást otázky a směřovat je na odborníky. Nemluvě o tom, že kratom není na našem trhu natolik dlouho, abychom znali všechny odpovědi. (Neznáme dlouhodobé následky chronického užívání u západních populací, neznáme přesnou účinnost kratomu…) Možná půjdeme cestou slepých uliček.

Navíc: zákaz kratomu opětovně přesune trh do nelegální sféry bez kontroly kvality. Zvýšíme tak riziko kontaminovaných a znehodnocených produktů. Ač jde o prokázanou návykovou látku, spousta uživatelů kratomu si jím prokazatelně pomáhá nejenom od chronické bolesti. 

Může říct politik „nevím“?

Jakožto politička trávím většinu svého času bádáním. Připravuji rešerše, ptám se, zkoumám, zjišťuji, vyhledávám, obvolávám. Platím odborníky, kteří připravují odpovědi, platím legislativce, kteří se mnou píší zákony. Nemyslím si, že bych měla znát odpověď na všechno, a už vůbec si nemyslím, že bych ji měla znát ihned, kdykoliv se mě kdokoliv zeptá.

To jsem si vyzkoušela tento týden v České televizi. V debatě proti Františku Talířovi z KDU -ČSL jsem odpověděla dvakrát „nevím“ a pan Talíř si na tom doposud honí politické body.

Jednou se mě moderátor, potažmo protivník v debatě ptal, zda-li ministr Klempíř učinil to, co slíbil ředitelům České televize a Českého rozhlasu. Odpověděla jsem popravdě, že nevím. Tady opravdu nemohu být nápomocná, protože jsem u jejich debat nebyla a nevím, co si řekli, jak často se viděli, ani co si slíbili. Pan poslanec Talíř se mi vysmál.

Podruhé jsem si dovolila říct „nevím“ na to, zda-li by měl být rozpočet veřejnoprávních médií pevně ukotvený (například zákonným valorizovaným příspěvkem). Jasně rozumím argumentu pro, a také jsem ho zmínila: předvídatelnost, lepší plánování. Ale argumentů proti je také přeci dost. Když vás totiž Evropská unie nutí utrácet obrovskou položku rozpočtu za závazky zeleného údělů, a když nás NATO nutí utrácet víc a víc za obranu, a když je současná situace dosti nestálá, nelze prostě slibovat vůbec nic. A za to jsem dostala na místě, ale i zpětně, za uši. Pan Talíř sdílí video, naprosto vytržené z kontextu, kde odpovídám „nevím“ a doplňuje to posměšným komentářem: „že já jsem se vůbec ptal“. Pan Talíř má totiž, jako většina politiků, nejspíš věšteckou kouli a sebevědomí až za roh. Naproti tomu já jsem obyčejný člověk, který nehodlá být soudce situací, u kterých nebyl, a nehodlám se stydět za to, že věci nejsou černobílé. Hodlám občanům říkat A i B, hodlám jim ukazovat obě strany mince. Spoléhám totiž na jejich vlastní rozum.

Platíte mě za hledání odpovědí

Politika by se dle mého názoru neměla zvrhávat v to, že každý mluví o čemkoliv, i když o tom ví úplné prd. Krásný příklad toho je současný válečný konflikt USA a Izrael vs. Irán. Když začal, téměř nikdo neměl dostatečné vstupní informace, přesto se každý snažil odpovědět jako by byl válečný odborník. Podle toho debaty také vypadají…

Tlak na to, aby se každý vyjádřil sebejistě ke všemu, toto „podcastování politické debaty“, je podivným manýrem, který posouvá politiku do jiných dimenzí. Chceme to? Politici mají mandát na politická rozhodování. Nemusí jít přeci o brouky pytlíky. Nebylo by lepší, kdyby se politici u kulatého stolu bavili o tom, jakými jednotlivými kroky mohou okamžitě naši zemi posunout?

Na všechno nemám odpověď. Jsem ovšem vámi placená za to, abych ji hledala zodpovědně, možná co nejzuřivěji! A tak také činím.

Sudetoněmecký Landsmanšaft

Díky pár televizním debatám a pracovním setkáním jsem chyběla na sněmovním plénu v noci, kdy probíhala hádka o sjezdu sudetských Němců v Brně. Sudetoněmecký sjezd se má uskutečnit na konci května a vyvolal velký rozruch. Vládní koalice navrhla Poslanecké sněmovně usnesení, ve kterém chce, aby s pořádáním sjezdu sudetských Němců v Česku nesouhlasila. Usnesení vyzdvihuje význam česko-německé deklarace, kterou podepsal Václav Klaus a Helmut Kohl v lednu roku 1997 a připomíná její schválení v Parlamentu. Oceňuje úroveň česko-německých vztahů a upozorňuje na mimořádně citlivé téma. Zároveň odsuzuje zpochybňování poválečného uspořádání a vyzývá organizátory, aby od konání sněmu na našem území upustili. (Akci pořádá neziskovka Meeting Brno, která je každoročně podpořena třemi miliony z dotací brněnské radnice.)

Je to doporučení od akce ustoupit, nikoliv zákaz! Usnesení neobsahuje žádné neslušnosti, nijaké napadání. Vše je napsáno velmi slušně, diplomaticky. Odpovědnost zůstává na brněnské koalici. A komunální volby jsou skoro za dveřmi.

Nechápu, že se strany jako ODS staví takto trucovitě a odhodlaně za pro leckoho extrémistický spolek financovaný z dotací. Ale vlastně… chápu. Cokoliv proti Babišovi, cokoliv proti SPD, cokoliv proti Motoristům. Člověk musí přestat hledat na tom sněmovním plénu rozum a logiku. (Ani po půl roce mě to ještě nepřešlo.)

O usnesení se bude po přerušení znovu jednat už tento čtvrtek. Organizátoři už uvedli, že se sjezd uskuteční, ať budou poslanci hlasovat jakkoli.

Chuligáni nebo EU? Kdo s koho…

Bylo by divné, kdybych se v dnešním deníku nevyjádřila k fotbalu? Protože nevyjádřit se k tribuně sever, jako byste neexistovali.

Já vám nevím… Budu možná kontroverzní, když řeknu, že mě to netrápí zdaleka tolik, jako rozkradené miliony v tomto státě. Ani tolik, jako nízká porodnost, která zaručuje vyhynutí naší civilizace. Ba dokonce mě to netrápí ani tolik, jako že spousta lidí nemá na opravu svých domů, aby je udržely v souladu s revidovanou směrnicí o energetické náročnosti budov. A víte, co nehorázného si dokonce dovoluji říct? Skoro každá transpozice zákona, který k nám přepadá z Evropské unie, je dle mého horší, než chuligán na stadionu.

Ač si stejně, jako spousta lidí, kladu otázky, například: jak se daří pronést lidem na fotbalové hřiště tolik světlic a petard, když mě tam nepustí ani s proteinovou tyčinkou, není to pro mě tak ožehavé téma, jako pro druhé, a politické body si na něm sbírat nehodlám.

Tak snad mě ani tohle, ani moje drzé „nevím“ nepošle na trestnou lavici. (No vidíte, i sportovní metafora se mi na závěr povedla!)

Psali jsme:

Kupka (ODS): Tohle je prohra Tomia Okamury

Jiří Paroubek: Sudetoněmecký landsmanschaft v soustředěné palbě ve sněmovně

Kordová Marvanová: Navrhujeme kompetenci NKÚ nad hospodařením médií veřejné služby

Ministr Šťastný: Došla mi trpělivost s opozicí