V souvislosti s nedávno odvysílanými „Putinovými rozhovory“, na kterých v posledních dvou letech pracoval světoznámý americký režisér Oliver Stone a které v České republice divákům nabídla TV Prima, se obnovila debata o slibu, který měl údajně dát „Západ“ Sovětskému svazu v době jeho rozpadu.
Na počátku devadesátých let minulého století, kdy pomalu, ale jistě docházelo ke sjednocení Německa, byl jedním z hlavních témat rozhovorů mezi západními mocnostmi a Sovětským svazem osud v té době členských států Varšavské smlouvy.
Mnozí ruští politici a politologové do dnešního dne trvají na tom, že v té době dostal Sovětský svaz slib, že se Severoatlantická aliance neposune „ani o palec na východ“. Dnes je na tento slib donekonečna poukazováno Moskvou, která se tím snaží legitimizovat svou defenzivní zahraniční politiku proti neustále expandujícímu Západu.
V tomto kontextu je vhodné připomenout článek, který již v listopadu roku 2009 publikoval německý deník Spiegel a na kterém strávil tým německých novinářů dlouhé hodiny práce v archivech ve snaze písemně rekonstruovat události roku 1990.
Pozice hlavních aktérů
Tehdejší lídr Sovětského svazu Michail Gorbačov do dnešního dne tvrdí, že od svých západních kolegů takový slib dostal. Nicméně jeho tehdejší ministr obrany Eduard Ševardnadze německým novinářům sdělil, že Sovětský svaz žádný takový slib nedostal. „Pouhá myšlenka rozpadu Varšavské smlouvy byla v té době nepředstavitelná,“ uvedl.
Podobně se k existenci dohody staví tehdejší ministr zahraničních věcí Spojených států James Baker, který uzavření jakékoli dohody tohoto rázu vždy vehementně popíral.
Opačný postoj v minulosti vyjádřil tehdejší velvyslanec Spojených států v Moskvě Jack Matlock, podle kterého dostala Moskva jasné záruky. Tuto verzi zas ovšem vyvrací tehdejší ministr zahraničí Německa Hans-Dietrich Genscher.
„Poté, co jsme pohovořili s mnohými účastníky těchto debat a nahlédli do dříve utajených britských a německých dokumentů, můžeme konstatovat, že není pochyb o tom, že Západ udělal všechno, aby se vedení Sovětského svazu domnívalo, že členství Polska, Maďarska a Českoslovenksa v NATO je nemyslitelné,“ uvádí Spiegel ve svém článku z roku 2009.
NATO se na východ rozšiřovat nebude
Podle teprve nedávno zveřejněných dokumentů 10. února 1990 mezi 4. a 6. hodinou odpolední Genscher sdělil Ševardnadzemu: „Jsme si vědomi toho, že členství jednotného Německa v NATO může vytvořit mnoho komplikací. Jednou věcí jsme si ovšem jistí: NATO se dále na východ rozšiřovat nebude.“
Celý rok 1990 byl ve znamení vyjednávání mezi Washingtonem, Moskvou, Londýnem, Bonnem, Paříží, Varšavou a východním Berlínem. Sověti trvali na tom, aby veškeré závěry jednání byly pečlivě zdokumentovány. Nicméně ani v jedné z mnohých smluv a dohod z té doby se nehovoří o rozšíření NATO na východ Evropy.
Z tohoto důvodu dnes Západ argumentuje, že Moskva nemá žádný důvod si stěžovat. Západní státy přeci žádnou dohodu týkající se tohoto bodu nepodepsaly.
Na začátku roku 1990 byl hlavním tématem veškerých velmocenských debat osud sjednoceného Německa. Právě Genscher chtěl podle deníku Spiegel co nejdříve ukončit veškeré spekulace na toto téma, a z toho důvodu ve svém proslovu z 31. ledna v Bavorsku prohlásil, že by sjednocené Německo mělo vstoupit do NATO.
Zároveň bylo ovšem třeba zajistit, aby s takovýmto zásadním krokem souhlasil Sovětský svaz. „Chtěl jsem jim to pomoci skousnout,“ prozradil Genscher Spiegelu. S tímto cílem německý ministr zahraničí v bavorském Tutzingu prohlásil, že nedojde k „žádnému dalšímu rozšíření NATO na východ, blíže k hranicím Sovětského svazu“.
Západní konsensus
Genscher měl v tomto bodu zjevně podporu jak amerického, tak i britského ministra zahraničí. V té době totiž vrcholily přípravy k prvním svobodným volbám v Maďarsku a podle Genschera potřeboval Sovětský svaz záruku, že se „Maďarsko v případě změny vlády nestane členem západní aliance“.
Genscher hovořil s britským ministrem zahraničí Douglasem Hurdem i o Polsku. Podle britských dokumentů Genscher prohlásil, že pokud Polsko vystoupí z Varšavské dohody, bude Moskva potřebovat záruku, že „nevstoupí druhý den do NATO“. Nicméně možnost vstupu Polska do NATO v budoucnu Genscher nevyloučil.
Poté, co se mezi sebou domluvili západní ministři, bylo třeba na toto téma pohovořit i s vedením Sovětského svazu. Americký ministr zahraničí James Baker se tedy vydal do Moskvy, kde v kremelském Kateřinském sále prohlásil, že pokud Sovětský svaz přijme podmínku členství v NATO jednotného Německa, nedojde k rozšíření jurisdikce sil NATO „ani o palec na východ“.
Michail Gorbačov reprezentující Sovětský svaz odvětil, že Moskva si to bude muset nechat projít hlavou. Zároveň ovšem uvedl, že „jakékoli rozšíření zóny NATO je neakceptovatelné“.
Tehdejší lídr Sovětského svazu je do dnešního dne dováděn téměř k nepříčetnosti, když na toto téma hovoří se západními novináři. „Na americké politiky se nedá spolehnout,“ sdělil novinářům z deníku Spiegel v rozhovoru v roce 2009.
2+4
Později se všichni dotyční ministři západních států setkali na konferenci v kanadské Ottavě, kde se mělo jednat o osudu Německa. Na konci konference bylo jasné, že všechna budoucí jednání na toto téma budou probíhat ve formátu 2+4.
Tehdejší ministr zahraničí Německa Genscher později uvedl, že všechny klíčové aspekty německého sjednocení se probíraly právě v rámci tohoto fóra. Také uvedl, že během těchto rozhovorů nepadla žádná zmínka o tom, že by mělo být výchoevropským státům upřeno právo na členství v NATO.
Jak to tedy bylo s dřívějšími zárukami Sovětskému svazu, konkrétně co se týče rozhovorů mezi Genscherem a Ševardnadzem?
Genscher německým novinářům prozradil, že svého sovětského kolegu jen testoval před samotným vyjednáváním v Moskvě. Snažil se zjistit, jaká je pozice Moskvy k této otázce a existuje-li nějaký prostor pro manévrování, což je nyní i oficiální německá pozice.
Na konci května roku 1990 dal Gorbačov konečně zelenou sjednocenému Německu k vstupu do NATO. Nabízí se jednoduchá otázka: Proč se Gorbačov a Ševardnadze nesnažili získat písemnou formu záruk západních zemí v době, kdy ještě v ruce drželi všechny karty?
„Varšavský pakt v této době stále ještě existoval. Jen pouhá myšlenka na to, že by se NATO mohlo jednoho dne rozšířit o členské státy Varšavské smlouvy byla v té době naprosto absurdní,“ sdělil Gorbačov německým novinářům.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: fib
