„Jééé, já dneska budu v Český televizi,“ zahlásil malý klučina, když šlapal po schodech do vršku. Měl černé sáčko a motýlka na krku, což není běžný ohoz žáka prvního stupně základní školy. Jasná známka toho, že s rodiči věděl dopředu, do jakého humbuku ráno poleze. Základní školu generála Františka Fajtla – slavného československého pilota a bojovníka proti nacistům – v Letňanech totiž navštívil v rámci pražské návštěvy sám prezident Petr Pavel. A my jsme byli při tom.
Prezident přichází
A prezidentská návštěva, to není jen tak. Akreditovaní novináři se museli podřídit „filcunku“, tedy prohlídce zavazadel, ale neviděl jsem, že by ochranka prohledávala školní brašny žactva. Následně se na místo trousila místní politická honorace a konečně z auta vystoupil pán Hradu. Při reálném pohledu zaujme, že Petr Pavel vlastně není moc vysoký. Takový malý velký muž. Choť se nedostavila. V oknech školy před tvářemi žáků smartphone vedle smartphonu a fotili o sto šest.
„Musel jsme si vygooglit, co je to přehazovaná, protože jsem si ji pletl s vybíjenou,“ přiznal prezident před nastoupenými dívčími týmy. V moderní tělocvičně tak odstartoval turnaj ve zmíněném sportu a šlo se na debatu. V sále pod střechou si nejprve poslechl pár písní a pak vyzvala ředitelka Eva Duchková, které prý někteří zastupitelé „okopávají kotníky“, řady sedících deváťáků k otázkám. Nejdřív byli trochu stydliví, ale pak se to rozjelo.
Podle Pavla by měla být škola, jak už říkal Jan Amos Komenský, hrou. K tomu, že se stal prezidentem, nevedla prý Petra Pavla žádná osobní ambice. Po dovršení dost úspěšné vojenské kariéry dělal na školách besedy o Severoatlantickém paktu a pak se dostal k osobní angažovanosti. „Při besedě v Olomouci se mě jeden ze studentů zeptal: ‚Pane generále, a kdy vy se rozhodnete zastupovat ostatní a půjdete do voleb?‘ Uvědomil jsem si, že lidem říkám, co by měli dělat, ale sám se toho tak trochu straním. Když jsem viděl, že v nadcházejících prezidentských volbách měl největší šanci na úspěch kandidát, kterého jsem moc nechtěl, tak jsem si řekl, že pro to něco udělám. Dal jsem to jako nabídku služby, což politika je… V mém případě se nabídka potkala s poptávkou, a proto jsem prezident,“ vysvětlil.
Služba u mikrofonu
Stát se generálem mu, jak řekl, trvalo nějakých osmadvacet let služby. „Nebylo to úplně standardní, protože jsem byl v té době jedním z nejmladších generálů,“ přiznal mimo jiné. Na dotaz, jak vypadá den prezidenta a zda si sám může rozhodnout o tom, kdy bude jíst či spát, Pavel odvětil: „Každý den prezidenta je jiný. Dnes mám od rána do večera akce, které se plánují několik měsíců dopředu. Ve standardnější den je na začátek krátká porada s kolegy… Potom je to dost administrativy, protože prezident jako hlava státu podepisuje spoustu dokumentů, bez kterých se jinak nedají ty věci realizovat, a řada jednání s ministry, odborníky, návštěvami ze zahraničí. Také je důležitá příprava na tato jednání…“
Jedna dívka měla dotaz, jestli je lidstvo schopno žít v míru. „To je otázka za milion. Všichni soudní lidé bychom si to přáli. Bohužel celá naše lidská historie ukazuje, že máme nějak geneticky zakódováno ovládat, řídit, ovlivňovat, vlastnit a kolikrát jsou geny silnější než pud sebezáchovy. Historie ukazuje, že téměř všechny konflikty situaci v konečném důsledku spíš zhoršily, než zlepšily… Bude to s každou mladou generací, tedy i na vás, jestli budete vždy schopni před každým eskalujícím konfliktem několikrát se nadechnout a říci, jestli mi to stojí za to… Teď mám na mysli spíše mezilidské konflikty a ne ty mezinárodní, protože ty mají mnohem horší dopady,“ sdělil a zmínil v promluvě i Ukrajinu.
Mladí lidé by se podle prezidenta neměli nechat odradit neúspěchem a dílčí porážkou a měli by zkoušet dojít ke svému cíli znovu a znovu. Kdybychom přijali myšlenku, že je politika špína, tak by nemělo smysl o něco se snažit. Politika je však jen správou věcí veřejných. Něco, co nám umožňuje fungovat. Politika je taková, jací jsou v ní lidé. Z debat na sociálních sítích by člověk musel rychle podlehnout totální depresi a myslet si o životě, že je mnohem horší, než opravdu je, proto se jimi hlava státu nenechá moc ovlivnit.
Prezident odchází
A jaká je vysněná práce prezidenta? „Asi by mě to neuživilo, ale kdybych si mohl vybrat, tak bych rád jezdil po světě, psal cestopisy, případně radil lidem, kam by se mohli podívat. Cestování a poznávání nových míst a lidí mě totiž vždy hrozně bavilo.“
Primátor hlavního města Prahy z Občanské demokratické strany Bohuslav Svoboda se při debatě oddával „knížecímu rozjímání“. Doufejme, že si při pospávání nemyslel to samé co Karel Schwarzenberg, který své chování omlouval slovy: „Když se kecají blbosti, tak spím.“ Je původně gynekolog, takže těžko odhadnout, co se mu všechno honí hlavou. Navíc mu je dvaaosmdesát, tudíž má na podobné libůstky kmetský nárok. Nakonec se však probral a odešel s prezidentem, protože na programu byla jejich vzájemná debata.
ParlamentníListy.cz po mírně investigativním jančení zjistily, že Letňany toho mají s prezidentským stolcem společného trochu víc, než by si mnozí účastníci prezidentské návštěvy mysleli. Na internetových stránkách Náš domov Letňany se dozvíte, že se v této pražské čtvrti narodil „krásný Tony“. Tak se totiž přezdívalo třetímu komunistickému prezidentovi Antonínu Novotnému. Když zajdete k tamní radnici, naproti přes křižovatku se to v čísle popisném 28 v roce 1904 stalo. Pro dnešního prezidenta Petra Pavla, když začal chodit na základku, byla Novotného tvář prvním portrétem prezidenta, na který se ve škole díval.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.







