„Nejvíc tím uškodil sám sobě.“ Na Ústavní soud se toho valí víc

Středeční rozhodnutí Ústavního soudu k žalobě prezidenta Pavla na vládu, která jej odmítla vzít do delegace na summit NATO do Ankary, vyvolalo zuřivé debaty napříč celou společností.

Rychlá reakce na prezidentovo podání, podle některých nejrychlejší, jakou tribunál kdy předvedl, dostala podobu předběžného opatření, kterým bylo vládě a Ministerstvu zahraničních věcí uloženo:

Bezodkladně notifikovat NATO a organizátorům summitu v Ankaře, že součástí oficiální delegace České republiky je též prezident republiky, a zajistit příslušnou akreditaci jemu a jeho doprovodu.

A zdržet se jednání, jímž by účasti prezidenta republiky a jeho doprovodu na summitu bránili či je ztěžovali.

Předběžným opatřením tak bylo dosaženo toho, čeho se prezident Pavel domáhal – účastina červencovém summitu. Jeho širší žaloba, sepsaná na 27 stránkách, se bude projednávat několik měsíců.

Institut familiárně zvaný "předběžko" je jinak znám spíše z občanského práva, kde je ukládán, aby třeba nedošlo ke zničení věci, o kterou se občané soudí, a celý spor se tak nestal bezpředmětným. Proto také prezident Pavel ve své žalobě subsidiárně odkazoval na občanský soudní řád. U Ústavního soudu je ale krajně nezvyklý.

Mnoho laiků získalo dojem vyjádřený kresleným vtipem o „Baxa boxu“, který vám na půlnoční podání ráno rozhodne, někteří právníci k tomu ale říkají, že účelem předběžných opatření je, aby byla vydána skutečně rychle.

„Máme tu čtvrt století nějakou praxi a najednou vláda řekla „ne“. Není žádný „puč“, když Ústavní soud řekne, že se má pokračovat tak, jako dosud, dokud si neuděláme jasno, v čem konkrétně kompetence hlavy státu spočívají, co z nich plyne a jak do toho účast na summitech zapadá,“ řekl k rozhodnutí právník a politolog Jan Kysela, který prezidentovi s výběrem ústavních soudců radil.

Jeho kolega z Právnické fakulty Univerzity Karlovy Ondřej Preuss ocenil už prezidentovu žalobu, je podle něj dobře napsaná a ocenil neotřelou argumentaci. Předběžné opatření ještě předtím, než jej Ústavní soud vydal, ocenil jako odvážný požadavek.

Bývalý děkan pražských práv Aleš Gerloch, též v minulosti vedoucí katedry teorie práva a ústavního práva, naopak rozhodnutí kritizuje. „Tam je ten problém, že by mohl Ústavní soud jakoby rozhodovat o tom, kdo kam pojede a nepojede, to asi není na místě. To není asi úkol Ústavního soudu,“ uvedl pro Echo24.cz.

Navíc, jak dodává, v zákoně o Ústavním soudu je uvedeno, že soud rozhoduje o tom, kdo má určitou pravomoc a případně se zruší to opatření nebo jiné rozhodnutí, které odporuje tomu nálezu. Ale nemůže Ústavní soud nic ukládat.

V rozhodnutí Ústavního soudu, které prezentoval soudce Šámal, se ale přímo píše o tom, že Ústavní soud ukládá vládě. „Tady vlastně se ukládá a využívá se předběžného opatření,“ kroutí hlavou profesor Gerloch.

Fotogalerie: - Jak jsem se (ne)mýlil v politice

Představení staronové knihy Miloše Zemana Jak jsem...

Právě vydání předběžného opatření se setkalo s kritikou i uvnitř tribunálu. Dva z dvanácti hlasujících soudců (tři další byli mimo soud) vydali menšinové stanovisko, ve kterém konstatovali, že cesta na řadový summit rozhodně není tak zásadní, aby se kvůli tomu muselo zasahovat do práv účastníků předběžným opatřením, které jinak využívá Ústavní soud zcela výjimečně a v kompetenční kauze úplně poprvé.

„Na rozdíl od většiny pléna se domníváme, že pro nařízení předběžného opatření musí být dány mnohem silnější důvody než blížící se konání summitu. Pro nařízení předběžného opatření musí v konkrétním okamžiku existovat důvody stran toho, jak závažné dopady by mělo pozdní hypotetické vyhovění návrhu,“ píše se v disentním stanovisku Jana Wintra a Dity Řepkové.

„Tady se jedná skutečně o spor o kompetence a nic by se nestalo, kdyby se rozhodlo až za dva měsíce, je to zásadní otázka, a kdyby na tento konkrétní summit prezident republiky nejel,“ přitakává profesor Gerloch.

Prezident má nárok?

Soudce zpravodaj Pavel Šámal horlivě ujišťoval, že toto rozhodnutí nijak nepředjímá, jak bude za několik měsíců rozhodnuto o meritorní otázce Pavlovy žaloby, tedy zda zastupování republiky na summitech NATO je prezidentovým právem.

Podle právníků, se kterými ParlamentníListy.cz hovořily, však nelze přehlédnout, že většinové stanovisko uvádí, že doposud „vláda nekladla překážky účasti prezidenta republiky na summitech této organizace a zajistila jeho účast“. Tím přejímají argumentaci prezidentovy žaloby, že na účast na summitech NATO existuje ze strany prezidenta z historických důvodů subjektivní nárok, a jakýkoliv jiný postoj je „kladením překážek“.

V disentním stanovisku Wintra a Řepkové se proti tomuto vývodu objevila poznámka (byť vztažená výhradně k otázce předběžného opatření), že „spor o rozsah kompetencí je sporem o objektivní právo“. Nejde tedy o ústavní stížnost, což je řízení řešící ochranu práv.

Je tedy možné, že při jednání o žalobě dojde i na otázku, co je prezidentův „nárok“.

Spor se bude točit kolem výkladu článku 63 odst. 1 písm. a) Ústavy. Toto ustanovení je z celého základního dokumentu naší státnosti asi nejdiskutovanější. Co všechno patří pod „zastupování státu navenek“, o tom se s vládou hádali všichni čtyři dosavadní prezidenti. V odst. 3 se totiž píše, že rozhodnutí vydaná podle prvního odstavce vyžadují ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády, nebo jejího pověřeného člena. Odpovědnost za ně pak nese vláda.

Zastupování státu navenek však zahrnuje mnoho dalších úkonů, které nemají za výsledek žádné rozhodnutí. Třeba přijímání zahraničních návštěv nebo reprezentaci republiky v zahraničí. A zde jsou mantinely pro prezidenta nejasné.

„Podle ČI. 63 odst. 1 písm. a) Ústavy je jediným kompetentním orgánem k rozhodnutí o tom, zda se summitu v rámci oficiální delegace České republiky zúčastní, anebo ne, pouze prezident republiky sám; tento výkon prezidentovy kompetence pak musí ostatní státní orgány respektovat a aktivně napomoci k jeho účinné realizaci,“ tvrdí v žalobě prezident Pavel. Pokud exekutivní orgány tuto „povinnost nesplní“, tak „zasahují protiústavně do prezidentovy kompetence“.

V prezidentově interpretaci se tedy hovoří o povinnostech, které vůči němu má vláda. Zdůrazňuje, že žalobu zaměřuje úzce na konstatování, kdo má právo rozhodnout o prezidentově účasti na summitu NATO, nikoliv o obecnějších otázkách pravomocí státu a prezidenta v zahraniční politice. Podle mnohých právníků se ale Ústavní soud tomuto širšímu pojednání o „kohabitaci“ vlády a prezidenta v zahraniční politice zkrátka nemůže vyhnout.

Většina pléna došla už v rámci rozhodnutí o předběžném opatření k závěru, že prezidentově cestě nemají být „kladeny překážky“ ze strany vlády. To spíše přisvědčuje Pavlově argumentaci, že právo rozhodnout, zda na summit poletí, má podle čl. 63 odst. 1 písm. a) Ústavy pouze on sám.

Jak ale poznamenal poslanec a advokát Jindřich Rajchl, Ústavní soud vůbec nezohlednil, že všechny účasti prezidentů na summitu NATO doposud proběhly se souhlasem vlády, která nominace prezidentů aktivně schválila. To se nyní nestalo a situaci to zásadně změnilo. Soud z brněnské Joštovy ulice tuto změnu nijak nereflektoval, naopak hovořil o „dosavadní ustálené a dlouhodobé praxi“.

Je Baxa nezávislý?

Nedostatečné zdůvodnění ústavním soudcům vytýkají i další právníci, často s poznámkou, že sám ÚS po soudech i dalších aktérech práva vyžaduje precizní zdůvodňování.

„Pět odstavců pod nadpisem „odůvodnění“ lze shrnout asi takto: prezident po nás chce rozhodnutí ve věci samé, to ale bude chvíli trvat, a protože až dosud se se dvěma výjimkami summitu NATO prezidenti vždy zúčastnili, nařizujeme vládě, aby ho s sebou vzala i tentokrát, čímž nijak nepředjímáme konečné rozhodnutí,“ poznamenal advokát a letošní uchazeč o funkci ombudsmana Jakub Kříž.

Přitom předběžné opatření je obecně definováno potřebou splnění přísných zákonných podmínek. Ty však ve dvoustránkovém verdiktu Ústavního soudu zcela absentují, což podle Kříže připomíná spíše ústavněprávní alchymii než transparentní vysvětlení.

„Ústavní soud bohužel rozhodl mocensky a politicky. Nejvíc tím uškodil sám sobě a pak také ideálu vlády práva,“ obává se advokát.

Mezi laiky vyvolalo rozhodnutí buď nadšení, nebo kritiku, podle toho, zda jste, jak poeticky řekla operní diva a pražská senátní kandidátka ODS Dagmar Pecková, „tým Pavel“.

A právě to je podle mnohých ten zásadní problém. Poslanec Libor Vondráček připomněl svůj starší text, ve kterém varoval, že předseda Ústavního soudu Josef Baxa, přes podrážděné poznámky k dotazům na nezávislost rozhodování, skutečně vystupuje velmi aktivisticky, ať jako právník, nebo ve volném čase.

„Ve společnosti, kde polovina by nejraději tu druhou polovinu zbavila většiny práv, nemůžete očekávat skutečný právní stát,“ poznamenal v obecnější rovině na sociální síti jeden z českých ústavních právníků. Chování Petra Pavla a Ústavního soudu je podle něj jen odrazem této společenské reality.

Premiér Andrej Babiš uvedl, že rozhodnutí Ústavního soudu akceptuje. „Překvapuje mě ale, že Ústavní soud nám nedal žádný prostor se k žalobě pana prezidenta vyjádřit. Rozhodnutí považuji za naprosto absurdní. Zahraniční politiku na summitu NATO má hájit vláda, která je za ni podle ústavy odpovědná. Proto si myslím, že rozhodnutí Ústavního soudu jde proti zájmům České republiky,“ dodal Babiš.

Snaze o rychlé rozhodnutí, které by stihlo páteční termín uzávěrky akreditací na summit, skutečně padla za oběť procesní práva žalovaného, Úřad vlády před vydáním předběžného opatření nedostal prostor se vyjádřit.

Vládní zástupci Motoristů byli mnohem příkřejší. Petr Macinka mluvil o pokusu o ústavní puč proti exekutivní moci vlády. Prezident mu vzkázal, že jeho slova jsou na hraně šíření poplašné zprávy, což je trestný čin. A bývalý člen Rady ČT Zdeněk Šarapatka na něj prostřednictvím svého oblíbeného advokáta Artura Ostrého podal trestní oznámení.

Během čtvrtka Petr Pavel oznámil, že se plánuje ujmout vedení delegace, neboť jím podle něj byl prezident republiky, pokud se účastnil, v minulosti vždy. A rovněž oznámil, že o tom, kterých částí summitu se zúčastní, chce rozhodovat sám.

Prezident však není jediným, kdo v souvislosti s cestou do Ankary uplatňuje svá práva. Bývalá senátorka Liana Janáčková již na Pražský hrad poslala podle „stošestky“ žádost o informaci, jaké osoby budou na summit prezidentskou kanceláří akreditovány.