Provazník se problematikou neziskových organizací zabývá z toho důvodu, „že každého daňového poplatníka by mělo zajímat, kam jdou peníze z jeho kapsy“. „Do neziskového sektoru jde peněz opravdu hodně. Loni to bylo pro představu 16 miliard. Myslím, že ty peníze by se mohly využít mnohem líp na něco, co je hmatatelné. Stavba dálnic, nemocnic, školek,“ myslí si.

Problém podle Provazníka je, že klíčovým slovem v neziskovém sektoru jsou dotace. „Jak je známo, dotace deformují trh. Vznikají kvůli dotacím závislosti mezi obdarovaným a dárcem. Ta se jmenuje korupce. A je lhostejno, jestli jde o neziskový nebo ziskový sektor.“

A přidává konkrétní příklad z migrační krize. „ČR dostává hodně peněz z evropských fondů. I kdybychom dostávali víc, než dáváme, tak si myslím, že je to zbytečná závislost. A když vláda avizovala, že nepřijme kvóty Evropské komise, hned se z Bruselu ozvaly hlasy – nechceš poslouchat, přijdeš o dotace. Je škoda, že lidé ve vládě neřekli, jsme suverénní stát a dotace nepotřebujeme. A co si nevyděláme, to mít nebudeme. Jako to dělá každý běžný občan ČR. Je lépe si na ty věci vydělat sám a počkat rok nebo dva, než někam chodit s nataženou rukou. Hlavně tady není žádná epidemie, žádné přírodní katastrofy, které by nás opravňovaly brát peníze za nic v podstatě,“ domnívá se Provazník.