Svátek matek v poslanecké kanceláři

Do své poslanecké kanceláře v Olomouci jsem tentokrát vzala prvně, a určitě ne naposledy, maminku. Byl totiž svátek matek. A jestli něco moje maminka ocení, tak návrat z Prahy domů. Pojaly jsme to nostalgicky: jely jsme navštívit babičku, prošly jsme se procházkou do Nemilan, kam jsme obě chodily na základní školu, a abych mamince trochu ten svátek matek zpříjemnila, vzala jsem ji do kina na ryze dámský film (Ďábel nosí Pradu, přiznávám vám bez mučení, že moje „guilty pleasure” jsou právě filmy a seriály o módě) a pak jsme šly nakupovat. Já si koupila společenské šaty, mamině jsem koupila letní šaty, stavily jsme se na zmrzlinu a užily si to jaksepatří.

No a pak jsme se jaly, aby té radosti nebylo příliš, uklízet poslaneckou kancelář, protože už tam jezdím natolik často a natolik dlouho, aby si to zasloužilo vylepšit květinkami, zútulnit svíčkami apod. A jestli tohle někdo umí, tak moje máti. Doma u nás bylo vždycky hezky, příjemně a útulno. Ta se do toho vrhla samozřejmě s větší vervou, než bych potřebovala, a úklidem jsme tam strávily zbytečně příliš víkendu. Mám však před sebou již brzy vidinu zasloužené dovolené, ač jen na čtyři dny, a to mě naplňuje optimismem a jsem tak ochotna obětovat poslanectví taktéž pár víkendů. (Tedy ne, že by zastupitelskému mandátu někdy končila pracovní doba, noci ve sněmovně tomu napovídají, ale právě proto myslím, že si občasný víkend zasloužíme i my, pracovníci lidu.)

Poslankyně vysvětluje, jak to ve sněmovně chodí