„Pokus Ruska násilně obsadit svrchovaný stát, jakým Ukrajina podle mezinárodních norem bezesporu je, opět ukázal, jaké jsou postoje mnohých našich spoluobčanů. Ty se v pravém světle ukáží vždy, když se vzniklý problém vylije z břehů našeho politického rybníka. Pokud se jedná o daně a další vnitrostátní záležitosti, pravou tvář mnohých nepoznáte. Ta se ve většině projeví, když se láme chleba, např. jako v roce 1948, 1968, 1989, při vstupu do EU a NATO. A dnes je to při konfliktu na Ukrajině. V těchto historických momentech se mnozí lidé projeví tak, že pokud nejste naivní idiot, tak si to musíte navždy pamatovat,“ poznamenal Baránek úvodem svého testu.

„V politice, ale nejen v ní, v zásadních věcech zmýlená neplatí, pokud nechcete dopadnout jako současný prezident republiky. Po dlouhých letech opěvování Ruska a Číny zásadně změnil názor a totálně tím vyděsil své příznivce. Na jihomoravském Podluží máme pro chlapa, který takto otočí, jediný příměr, že si nasr.l do huby. Žádné velké politické vysvětlování není třeba. U něho je mi to ale jedno. Příští rok zmizí ze scény,“ zhodnotil Baránek.

Následně vzpomenul na své dětství, na to, jak se narodil v roce 1950. „Dva roky po únoru 1948, jeden rok poté, co komunisté znárodnili otcovi a dědovi obchody, a v roce, kdy byl děda zavřený v Jáchymově a otec byl jako znárodněný živnostník poslán kopat uhlí do Ostravy. Beze změny názoru jsme tuto dobu jako rodina vydrželi. Mládí v Poštorné bylo krásné a žádnou překážkou nebylo ani to, že jsme s kamarádem Rudou Gajdošem, synem znárodněných sedláků, nebyli ani jiskřičky, ani pionýři, natož něco jiného. Stal jsem se kapitánem fotbalových žáků Charvátské Nové Vsi a pak dorostu Tatranu Poštorná proto, že jsem hrál fotbal lépe než pionýři,“ zmínil Baránek, že otcem a dědou byl vychováván v ostře protikomunistickém a protiruském duchu.