Marketingový odborník Jaroš žije už nějakou dobu na Blízkém východě v jednom z nejkonzervativnějších krajů světa. Právě tady si všiml jedné zajímavé věci. A sice že místní lidé mají rádi moderní hračky. Všechno musí být prý pořád nové, co nejnovější. Ať jsou to auta, vodní skútry nebo domy. „Všechno se neustále předělává a mění. Moderna, moderna, moderna,“ řekl a zdůraznil, že to se však týká „hardwaru“. V oblasti „softwaru“ – tedy mravů ve společnosti – je prý ideálem naopak neměnnost. „Nejvyšším přáním společnosti je, aby se synové chovali jako otcové a dcery přesně stejně jako matky před 20 lety,“ upřesnil.

Něco takového je však přesný opak toho, co zná z České republiky, potažmo z Evropy. „Mnozí z vás bydlíte v domech, které jsou stovky let staré. Snažíme se naopak tento hardware naší společnosti konzervovat. Na druhou stranu – a to mi připadá jako nejgeniálnější výdobytek Evropy či Západu vůbec – my jsme přijali myšlenku, že společenský software se mění,“ napsal s tím, že Evropa se kdysi dávno odvážila toho, že synové a dcery jsou vždycky o kousek rozpustilejší a míň přísní, než byli jejich rodiče před dvaceti lety. „V tom, co se může říkat, co se může dělat, v sexu, v mravech, ve zpochybňování náboženství, ve vědeckém bádání,“ uvedl a zmínil, že to je věc, kvůli které miluje Západ – že je míň a míň přísný.

Ona „aktualizace softwaru“ je podle Jaroše to, co dělá Evropu krásnou, svobodnou a inovativní. „Není to ani tak starý výdobytek, jak si myslíme. Je to jen 54 let, ale v té době byl problém nosit džíny a hlavní skandál byl v tom, že dva v sedmnácti letech se spolu vyspali ‚bez požehnání úřadů‘. Stačily dvě generace, a už je to staré tabu nepochopitelné,“ doplnil a pokračoval, že jde o velké dobrodružství, na které se Evropa a Západ neustále vydávají. Každý den jsme tak podle Jarošových slov trošku dál. „Nevíme, kam nás to dovede. Chtějte ale žít v míň přísné společnosti, která je schopna sebe sama inovovat. Chtějte to. Nechtějte zpátky přísnost,“ nabádal čtenáře svého textu.

Pak připojil i vlastní zkušenosti s homosexuály či lesbami, které ve svém životě potkal. „Někteří byli naprosto fajn, někteří hajzlíci, úplně stejní jako heterosexuálové. Víc a víc přátel mi časem řeklo, že taky patří k LGBT – nikoho z naší party to nenaštvalo, nebyl potřeba žádný stud, všichni jsme jim podali ruku a popřáli štěstí v lásce a v téhle společnosti,“ napsal a zdůraznil, že jej nikdy ani nenapadlo, že by mu jejich vztah nebo jejich manželství mělo nějak rozbít rodinu. „Copak jsem blázen? Kdyby moji rodinu mělo rozvrátit to, že nějaký kluk chodí s nějakým klukem, tak to asi ta moje rodina byla nekonečně slabá, ne? Vždyť je to nesmysl,“ dodal.