Z kebabu se stalo „jídlo chudých“. Ti, kteří nechtějí nebo z náboženských důvodů nemohou klasickou sekanou, tedy „Leberköse“, která je vyráběna především z vepřového masa, mají turecký, kurdský či jiný Dürüm za nejobyčejnější jídlo, které se konzumuje prakticky denně. Odhaduje se, že v celém Německu se denně spořádá až půl milionu kebabů.

Občerstvení už není za pakatel

Prodejny tohoto občerstvení se nacházejí v centru i na předměstích, v obchodních centrech i na nádražích. Tak jako v Česku vytěsnily další druhy občerstvení a mnohdy se na vesnicích staly jedinou „čerstvou občerstvovnou“ za levný peníz. Protože jak u nás, tak i v Německu padají hospůdky jedna po druhé, je kebab a pizza jedinou hotovkou v nabídce občerstvení.

„Situace je alarmující,“ říká čelní představitel mnichovské levice Gustav Ballin. „Ceny rostou sice plíživě, ale neustále.“ A jsou komodity, které vylétly skoro z měsíce na měsíc. Právě kebab je ukázkou rychlého růstu cen. Ještě v loňském roce jste se najedli za 3 nebo 4 eura. Dnes dvakrát tolik. „To není normální,“ kontruje mladá maminka v bavorském Chamu, která si přišla ke zdejšímu prodejci pro „pravidelný“ kebab. „Je to nejlevnější cenově dostupné jídlo. Už dohání pizzu.“