Nad domy jsou vidět jen křesťanské kříže. Ve čtvrti Ankawa, na okraji kurdské metropole Arbíl, stojí nespočet kostelů. V obchodech se prodává měkký i tvrdý alkohol. Proto sem jezdí muslimové z ostatních částí města vyrazit si z kopýtka. S Tawhigem, starším distinguovaným pánem, sedíme v jedné ze zdejších čajoven plné klábosících dědoušků. Narodil se v Mosulu, studoval v Evropě, ale ještě za Saddáma Husajna se vrátil do rodného Iráku. Potom si prožil, jak to sám vnímá, osvícení.

Projektoval v Kirkúku průmyslové stavby, byla to skvělá a výborně placená práce. Ostatně v jeho sousedství bydlel nechvalně proslulý Husajnův bratranec Alí Hasan al-Madžíd, kterému se kvůli použití chemických zbraní při genocidě Kurdů přezdívalo „Chemický Alí“. „V roce 2003, při druhé válce v Iráku, dobyli město kurdští bojovníci a samozřejmě, že hned začali razie okolo vily Alího, který už byl dávno jinde. Vtrhli do domu, jeden mi dal pistoli k hlavě, třikrát stiskl spoušť a nic. Zasekl se mu náboj v hlavni nebo nevím. Začal mě strašně mlátit, ale pak na něj zavolali, ať toho nechá, že jsem jen křesťan. Dobitý jsem dojel do Bagdádu, ale pak měl vnuknutí o odpuštění. Bůh mě oslovil. Posléze jsem začal budovat křesťanskou neziskovku Life Agape, která pomáhá hlavně Kurdům. Tedy těm, co mě chtěli zabít,“ vypráví s tím, že jde o stoprocentně iráckou organizaci, na jejíž činnosti se podílejí jen dva cizinci.