Zatímco demokratické jaro v Tunisu končí v krvi více než dvaceti mrtvých, řecký ministr financí děkuje satirikovi Janu Boehmermanovi za zfalšování videa se zvednutým prstem, Uber, o kterém jsem již dvakrát psal, prohrál další soudní kolo v Německu, nevzdává se a chce se dále soudit, ECB odešla z finančního a zašla na politické pole EU, které EU z nedostatku nezávislosti a strachu vyklidila, Ukrajina se připravuje na další horké jaro a léto, záměnu a výměnu formálních lídrů a nové výzvy. Vše se podobá minulosti.

       Výzvy byly i v minulosti důvodem pro vznik historek a mýtů o záměně nebo výměně ruských carů v době nepopulárních reforem, nejasného následnictví nebo na prahu války. Nedávno jsme měli možnost číst a slyšet neuvěřitelná vysvětlení a spekulace o jedenáctidenním „zmizení“ prezidenta Putina z televizní obrazovky. Dokonce toto „zmizení“ svérázně vysvětloval z exilu bývalý poradce prezidenta Putina a vložil do kontextu neexistující demokracie v Ruské federaci, protože něco podobného není na Západě možné. Pro oživení paměti nechť slouží proto několik vět o pěti ruských carech. Po nich se vrátím ke krátké rozvaze o dnes již jistém vítězi v boji o Ukrajinu, Číně, a s ní spojených výzvách.

        První sluchy o výměně cara po smrti Ivana Hrozného se objevily v roce 1584. Carem milovaný syn Ivan se na trůn nedostal. Zato třetí syn Fjodor Ioannovič, který byl znám jako blahoslavený. Fjodor Ioannovič měl ale slabé zdraví a neměl schopnosti k řízení říše. Přesto vydržel na trůnu 14 let, protože říši vedl jeho švagr a rádce Ivana IV., Boris Godunov. Není divu, že se šířily historky o záměně cara v mládí, když v roce 1592 porodila Irina Godunova dceru Feodosii. Lid začal mluvit o narození chlapce, kterého prý Godunov vyměnil za dívku. Sluchy skončily po 9 měsících, když Feodosia umřela a objevilo se mnoho pretendentů na syna Fjodora Ioannoviče.