Svoboda coby někdejší účastník olympiády v Číně vzpomínal, jak hry v totalitní komunistické zemi prožíval: „Jel jsem tam především závodit a soutěžit. Snažil jsem se dosáhnout sportovních výkonů a výsledku. To bylo to hlavní, na co jsem se soustředil.“
Vnímal však i kontext politický. „Samozřejmě tím, že jsem jel do komunistické Číny, už jsem tušil, že tento kontext bude veřejností vnímán. Už v roce 2008 se o tom hodně diskutovalo a psalo se hodně článků, stejně jako je tomu dnes. Vnímal jsem tam touhu tamního režimu předvést se světu v co nejlepším světle.
- Původní zdroj ZDE
Úroveň sportu v různých zemích je vizitkou vyspělosti dané společnosti. Jak říkám, mé priority byly ale úplně někde jinde. Proto zejména totalitní země mají touhu se na olympijských hrách prezentovat co nejlépe, aby demonstrovaly svou sílu. A také to, jak se jejich režimu daří,“ řekl pohledem sportovce a zopakoval, že jeho prioritou bylo soustředění na samotný sportovní výkon, než na stav lidských práv v Číně.
Považuje za štěstí, že se vyhnul nepříjemným otázkám: „Takže jsem se k tomu nemusel ani vyjadřovat. Ta čínská propaganda tam ale byla cítit na každém kroku,“ popsal Svoboda.
Během letních olympijských her v Pekingu v roce 2008 prý nebyl nijak omezován. „Žádnou aplikaci jsem neměl, tehdy naštěstí nic takového ani nefungovalo. V tomto směru jsem tedy omezován nebyl. Spíše si ze mě dělali kamarádi srandu, když se mi hry nepovedly, říkali: To by bylo, aby byla „svoboda“ v Číně na prvním místě,“ zasmál se tomuto dvojsmyslu sportovec Svoboda.
Pokud byste byl(a) sportovcem, měl(a) byste morální problém jet na olympiádu v Číně?Anketa
Sportovci za politická rozhodnutí nemohou
Jako předseda Komise sportovců Českého olympijského výboru je nyní v kontaktu se sportovci, kteří odjeli do Pekingu: „Zase až tak moc to ale neřešíme,“ řekl k současnému dění kolem her Číně. „Má to jeden důvod – my s tím jako sportovci totiž nemůžeme nic moc dělat. Tato, bohužel, politická rozhodnutí se dějí, aniž by na to měli sportovci zásadní vliv, co se týče třeba přidělení pořadatelství.
Musíme tato rozhodnutí jako sportovci přijmout, musíme s tím nějak žít. V mnoha věcech jsme v podstatě postaveni před hotovou věc. Dostáváme ultimáta nejrůznějších druhů. Poslední dva roky jsou toho důkazem,“ konstatoval Svoboda.
Pokud by měl srovnat olympijské hry v Pekingu v roce 2008 a 2022, tak je podle Svobody situace velmi podobná. „Jenom dnes jsou ty problémy více vidět,“ doplnil.
Je to velmi citlivé téma, zejména pro Český olympijský výbor (ČOV) a Mezinárodní olympijský výbor, převzal si poté slovo Filip Neusser. „Já proto rozumím, že pan Kejval jako předseda ČOV musí hájit účast v Číně. Je to ale citlivé téma, protože všichni na celém světě vědí, co je Čína zač.“
Sportovci jsou jako rukojmí
„Bohužel se to využívá i k politickým bojům a k politické propagandě místního režimu, což je vlastně strašně smutné. Toho se měl Mezinárodní olympijský výbor zásadně vyvarovat a nebrat si sportovce jako rukojmí, to je na tom to nejhorší,“ povzdechl si předseda Národní sportovní agentury.
Martina Sáblíková byla podrobena ostré kritice za to, že po příjezdu na olympiádu v Pekingu si prostředí pochvalovala. Podle některých názorů tím ukazuje, že se zajímá pouze o vlastní prospěch a medaile, a nezajímá se o hlubší souvislosti života.
Mohou si podle Svobody dnes sportovci říkat, co chtějí? „To je složitá otázka... teoreticky si mohou říkat, co chtějí, ale v praxi to tak pravděpodobně nebude. Zvlášť proto, co se dnes v mediálním prostoru ohledně té situace děje. Podstatná část sportovců si rozmyslí, jestli se tím bude vůbec zabývat, zdržovat a vyjadřovat se k tomu,“ myslí si.
Zdůraznil zároveň, že jejich mlčení však neznamená ignoraci: „Neznamená to, že by to jinak vůbec neřešili a tématu politiky ve sportu se vyhýbali. Zpravidla je to tak, že dokud se nějaké politické rozhodnutí sportovců a jejich činnosti nedotkne, tak nemají důvod se k tomu ozývat. Ve chvíli, kdy ale dostanou nepřijatelná ultimáta, pak samozřejmě někteří protestují, vystoupí z řady a jsou připraveni snášet kritiku a těžkosti s tím spojené,“ doplnil Svoboda, který by se určitě ozval, pokud by nyní v Číně byl.
„Můžou si říkat, co chtějí. Věřím panu Kejvalovi, že jsou v bezpečí a neohrozilo by to jejich účast na akcích. Sportovci by se asi nejlépe měli soustředit na svůj výkon a na to, proč na olympiádě jsou,“ dodal Neusser.
A zdůraznil: „Nezazněla tu ale velmi důležitá věc, která se spojuje s olympiádou a s jejím organizováním v Pekingu – nynější zimní olympijské hry se konají v místě, kde prakticky vůbec nesněží. Souvisí to s tím, jak obrovské požadavky má Mezinárodní olympijský výbor na megalomanskou organizaci olympijských her,“ poznamenal.
Nestala se ze sportu spíše mašinérie na medaile a na reklamu? „Záleží na úhlu pohledu. Vše se vším souvisí. Nebojím se, že by tato témata zastínila samotné sportovce. Jasné ale je, že jim to působí těžkosti a komplikace,“ uvedl Svoboda.
Děti v době epidemie ztratily zájem o sport, je třeba je přitáhnout zpět
Další problém v rámci sportu je vzhledem k dětem. V době epidemie a lockdownu výrazně klesl jejich zájem o sport. Dostatečný počet dětí se nevrátil do zhruba 40 % sportovních klubů. „Je to opravdu velký problém, evidujeme velkou ztrátu sportovců. Priorita byla, aby se nezavírala sportoviště pro amatérský dětský sport, což se stalo před rokem. To se povedlo. Doufám, že se blíží rozvolňování. Sportovní kluby a svazy musí napnout všechny síly, aby děti i rodiče motivovaly a oni aby pochopili, že pohyb je součásti života,“ řekl Neusser.
„Češi mají ke sportu přirozeně vztah, k tomu, aby se děti vrátily do sportu, je třeba odstranit všechny překážky, které v době epidemie byly často zbytečné,“ řekl Svoboda k vládním omezením. Druhá věc jsou peníze. „Pokud chceme motivovat populaci ke sportu, musíme sport zlevnit; je spousta nástrojů, třeba snížením DPH na sportovní vybavení či na vstupy na sportoviště,“ podotkl Svoboda závěrem.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: nab
FactChecking BETA
Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.
