Rozdíl vzdušnou čarou řekněme osmdesát kilometrů. To je mezi Plzní a malým okresním městečkem Zwiesl v Bavorském lese.
Na Davida nejedeme
Po silnici se propletete za necelé dvě hodiny – tahle stará výpadovka pamatuje ještě komunisty, jak po ní mašírovala pohraniční stráž. A možná místy i wehrmacht. Každopádně dojedete do malých bavorských měst a jste v cenovém šoku a v ráji dohromady. Na vlas stejné markety, nemáte problém najít zboží, protože to je srovnáno příhraničně, úplně stejně. V Lidlu dokonce příjemný hlas, samozřejmě v češtině nebo v němčině, ale od téže „paní“ vás informuje, jaké pokladny jsou otevřené, které se zavírají. A necpe do vás to, co se potřebuje právě prodat, jak tomu je třeba v českém Albertu. V Penny si zase vyslechnete firemní rádio, kde ovšem o zprávy nezavadíte, uslyšíte jen tok informací, co je levné, levnější, výhodné a nejvýhodnější. Až do aleluja. Někdo už si dokonce raději zacpává uši a třese se obavami, že uslyší Michala Davida a jeho kompot, reklamní píseň, kterou zmutoval z jeho hlášky Já chci žít nonstop, což pamětníci slyší už od osmdesátých let. Skoro jako Poupata od spartakiády.
Brambory skutečně za všechny prachy
Nechme však zvukové vjemy a ponořme se do nakupování. Lidl má bezva ceny samozřejmě v Německu. Několikakilogramové balení brambor vás přijde na necelých třicet korun. Tragikomický fór je, že u nás to jsou i ceny za kilogram. A u nás se kupují i ošklivé malé tmavé bulvy, které – jak říkají hospodyňky – se vykrájí a máte z nich tak dvě centimetrové hranolky. V rámci Green Dealu si asi máme zvykat i na zelené či nazelenalé bulvy. To prý by mohlo být i jedovaté, ale jak říká jeden nakupující v Penny, „české prase všechno spase“. Nemyslel tím ale přeštického čuníka, naše národní plemeno, ale Čecha, občana.
Nevím, jak je to možné, ale bavorské brambory jsou žluťoučké, bez fleků, a když si připlatíte, i podobné velikosti. „Možná že je tady nějaký medvídek mýval, který je bez omrzení myje a myje, aby byly čisté,“ konstatuje jedna paní, která se s hnusem prohrabává českými bramborami v jednom plzeňském výše jmenovaném marketu. Kilo vychází v Bavorsku na 17 Kč. Jak uvádíme na fotografii, v Plzni jde o 32 korun českých za kilo brambor.
Cibule nad zlato?
Chystáte se ke koupi elektromobilu?Anketa
Salátová okurka za třicet či pětatřicet je na obou stranách hranice. Jen u nás ta cena vyrostla během pár měsíců minimálně dvojnásobně, kdežto v Bavořích zůstala.
Paprika, dovážená vesměs z Beneluxu nebo Španělska, je u nás už za 120, ale také i za 180. Pěstovaná hydroponicky. V Německu je cena o něco menší, ale zase si za to můžete pochutnat na značce bio. U nás se už raději nenabízí, neb by stála možná i pětistovku za kilčo…
Vrhněme se dále. Irské a alpské máslo v německých akcích bratru za 50 či 60 korun. Jde ovšem o kostku velikosti 250g. „Penny-máslo“ lze pořídit u Bavorů za 40 Kč ve stejném množství.
U nás v Penny už pomalu české nekoupíte – ještě, že máme Poláky, kteří nám je s obrovskou radostí dodají a ceny jsou téměř stejné jako od českých výrobců. Ovšem marže bude asi jiná.
Ach ty (ne)poměry!
Toaletní papír je cenově stejný. České i německé zadnice jsou také stejné, jen ti lidé mají poněkud jinou hodinovou mzdu a minimální plat. Chcete-li se však pobavit, zajděte třeba do Globusu, kde „prdelpapír“ stojí i patnáct korun rulička. „To tedy nevím, čím se budeme utírat. Rudé právo už takhle velké není a reklamní prospekty jsou navoskované a kloužou,“ říká zkušeně pán středního věku v plzeňském Penny.
V Penny se stal také další zázrak. Aviváž Lenor už je přes stovku, v Německu jste na polovic. Stejný obsah – složení raději nekontrolujeme.
Ceny aviváže v Česku a Německu. Foto: Václav Fiala
Cukr a mouka je přibližně stejná. Ovšem ten český vylétl během pár měsíců opravdu divoce nahoru. Cukrovarnická velmoc už tedy nejsme a ceny už také dávno nedržíme.
Vajíčka jsou, s rýží je to poněkud jinak
Kupodivu, vajec je na obou stranách dost. Hovory o ptačí chřipce tedy nenabírají na intenzitě. V Německu si to vajíčko pod pět korun ještě najdete, u nás byste je pohledali. Ale když si zde koupíte celé platíčko, vyjde to levněji. Není-li vás však doma mnoho, děláte denodenně omelety, abyste zásobu rychlekazících se vajíček zdolali.
O cenách rýže jsme již hovořili. Penny v Německu nabízí všechnu možnou – jasmínovou, basmati, indiánskou, a tak dále. Na české straně už tyhle „lepší“ druhy snad ani raději nejsou a můžete si vybrat jen mezi klasickou dlouhozrnnou nebo parabolickou. Ty jsou alespoň kolem padesátikoruny. Lepší druhy z Thajska či Vietnamu v Německu pořídíte ve velkém balení i za stovku. Tedy 100 Kč, abychom se nedopustili nějakého faulu.
Červená s otazníkem
V německém Penny si pochutnáte i na červených sicilských pomerančích (tzv. blutorange), které u nás vůbec nejsou. Možná je lidé nemají rádi (protože je neznají), nebo je jejich vnitřek pro někoho příliš rudý. Vždyť jsou přece ale i červené grepy, tak proč by zrovna rudé pomeranče byly v kladbě? Nevíme proč a z jakých důvodů jsou ty v Bavorsku koupené sladší a plné šťávy. U nás narazíte na pomeranče i mandarinky uvnitř suché a samá pecička. Možná někde čekaly dlouho na vyskladnění, co my víme…
Pozoruhodné je občas snížení cen. Jižní ovoce jak známo nesnáší mráz. A nějaký na slovo vzatý odborník je nechal prostě promrznout. Pak u nás vidíte akci všech akcí, ale odpudivá chuť hnijícího obsahu vám na nějakou dobu utlumí chuťové pohárky.
Víno na kuráž a nový druh černých banánů
Také cena vína, tedy bobulí, je parádní. Kolem stovky. Všimněte si, odkud se vozí. Už i z Peru či Indie. V Německu jej nakupují hlavně v jižní Africe. Na druhé straně, jak nezbytné je si dávat zeleninu a ovoce dovezenou přes půl světa? Životně nutné to jistě není. A česká jablka pomalu hnijí ve skladech…
Na banány je také dobré chodit do německých obchodů. Jsou žluté nebo nažloutlé a mnoho černě tam vidět není. Je to tím, že obchodem procházejí zaměstnanci, a průběžně vyhazují kazící se zeleninu a ovoce. U nás to necháme, dokud to jde. Možná že to koupí nějaký zoufalec.To by bylo, abychom neprodali za každou cenu. Tu samozřejmě nejvyšší. „Šponují nás, až se to sekne a vyhodí úplně všechno,“ říká pan Jaroslav, broukající si „kompot od Davida“. A pak že se ta chytlavá melodie nechytne! Já se jí ale od přestavby nezbavím!
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala