Jmenování vlády po volbách 2021 nesporně zkomplikovala Zemanova nemoc, zároveň jasná většina ve Sněmovně nedávala moc prostoru pro mocenské hry. Hrátky kolem jmenování ministra zahraničí plnily podle Dvořákové hned několik rolí. „Udržet si mocenský prostor a vliv na formování zahraniční politiky, který jednoznačně měl za vlády Andreje Babiše, je tedy pro prezidenta (i jeho okolí) důležité. Zároveň to mohl být pokus ověřit soudržnost koalice, využít toho, že povolební vztah Pirátů a STANu byl silně narušen,“ míní politoložka.
Hlavním důvodem, proč prezident nakonec ustoupil, je podle ní zřejmě jasně slabá pozice prezidenta v této hře: „Premiér neudělal výraznou chybu a konflikt Piráti vs. STAN ustoupil do pozadí. I kdyby ministra nejmenoval, na místo Lipavského by formálně nastoupil někdo jiný z vlády, avšak prezident by větší vliv na zahraniční politiku nezískal,“ pokračuje.
- Původní zdroj ZDE
Fotogalerie: - Zeman jmenoval novou vládu
Proč Zeman ustoupil ve věci Lipavského?Anketa
Celkově se však dá podle Dvořákové říct, že prostor pro prezidenta bude stále omezenější: „Prezident se dostává do fáze tzv. chromé kachny (lame duck), tj. do období vládnutí, kdy již nelze znovu získat mandát a kdy čas na prosazení střednědobých záměrů se krátí. Také se postupně vytrácejí případní spojenci.“
Prezidentův čas je o to kratší, že vláda Petra Fialy, byť velmi zranitelná, zřejmě ještě nějakou dobu udrží soudržnost. „V tuto chvíli by bylo žádoucí upravit Ústavu tak, aby se postavení prezidenta upřesnilo; dokonce by nyní byla i vhodná doba. Je ovšem otázkou, zda existuje skutečný zájem naší politické reprezentace pravidla mocenských her upravovat,“ dodává.
Nastavení kontrolních mechanismů a politické nezávislosti policie, justice, státní správy, kontrolních institucí, patří mezi další pilíř demokracie. O očekáváních a obavách ve státní správě asi dost vypovídá rezignace policejního prezidenta. „Pětiletý mandát policejního prezidenta, stanovený právě pro to, aby přesahoval jedno volební období a tím zeslaboval politické tlaky, tak již nedokončí,“ podotýká politoložka.
„Sledujme, co se bude dít dále; kdo bude odcházet a kdo bude přicházet. Tradiční přístup našich vládních garnitur, že kdo má moc, ten je i „vlastníkem“ státu, a nechuť budovat profesionální státní správu loajální vůči státu, nikoli vůči politickým představitelům, je trvalkou našeho vývoje od počátku 90. let. Je také jednou z příčin dlouhodobého marasmu, do kterého se naše politika dostala. A možná ‚změnu‘ občané hledali právě v tomto přístupu,“ uzavírá Vladimíra Dvořáková z Masarykova ústavu vyšších studií ČVUT.
Psali jsme:
autor: nab
FactChecking BETA
Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.
