"Původně jsem se tu chtěl předvést několika veselými historkami, které jsem zažil s Václavem Klausem. Třeba jak mi škádlivě řekl 'jednou Respekt, vždycky Respekt,' jak mě dokonce přátelsky poplácal po zádech (co by za to takový Hájek dal), jak mi málem věnoval brožurku o patnáctiprocentní dani, ale nakonec si to rozmyslel a po rozhovoru ji předal kolegovy se slovy 'vy spíš vypadáte, že byste to mohl pochopit," vzpomíná Šídlo.
"Nebo že dokonce znám tu novinářku, které Klaus řekl, že je 'soudružka antičlověk', což se zhruba před rokem stalo velkým hitem sociálních sítí - a já jsem za to na svou ženu velmi pyšný," pokračuje autor s tím, že zase tolik historek vlastně nemá a popisuje svůj novinářský život s exprezidentem.
Těžký soupeř
O Václavu Klausovi se podle Šídla velmi dobře píše, nejlépe kriticky, protože jeho politický styl je založen na "provokování naivních duší, které se vždycky nechají nachytat, okamžitě připraveny zaujmout zásadní stanovisko," píše komentátor.
"Jenže něco úplně jiného je dělat s Klausem rozhovor. Přece jen jsem už vedl interview za ty roky s ledaským, ale tak těžkého soupeře jsem nikdy nepoznal. Jeho taktika je prostá a skládá se v zásadě ze dvou fází: Překvapení, jak někdo může takovou otázku vůbec položit, a pobouření, že ji někdo položil. Následuje zesměšnění, korekce ('kdybyste se mě zeptal') a relativizující odpověď. Při zoufalém pokusu o druhou ofenzivu se novinář dočká stručného upozornění, kde je jeho místo: 'Je zbytečné polemizovat.' Ano, je," popisuje Šídlo.
Abyste se ještě nedivili...
Ve stejném duchu se prý nesly i rozhovory před prezidentskou volbou 2003. Z několika málo interview, která Klaus v té době učinil, se podle Šídla vymykalo jedno, kandidátské z prosince 2002, před jeho prvním zvolením. "Určitě se mně tyto šance dnes, 6. prosince, zdají větší než 6. listopadu, než 6. října, než 6. září. Myslím, že nedělám chybnou politickou úvahu," pravil tehdy Klaus a dal prý novinářům šanci k precizně formulovanému úderu: "Ve volbě prezidenta však můžete prohrát a za dva měsíce a kousek se z vás s prominutím stane řadový poslanec důchodového věku s perspektivou tří let ve sněmovně."
Klaus se prý tehdy smutně pousmál, jako by měli novináři pravdu. Ale o tři měsíce později se stal prezidentem republiky. "Od té doby vím, že je to pravda: Tak to tedy ne, holoubkové, abyste se ještě nedivili," uzavírá své zamyšlení pro HN Jindřich Šídlo.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
autor: adr
