„Doufám, že je vláda přestane vyživovat.“ Žantovský sekl aktivistu

První téma Týdne médií Petr Žantovský otevírá článkem ze serveru Novinky názvem Proč politici nebojují s dezinformacemi? Pravděpodobně je chtějí sami používat, říká expert. „Je to rozhovor s Jakubem Kalenským, bývalým novinářem a už více než deset let aktivistou kdejakých nadnárodních neziskovek, které se zabývají údajnými hybridními hrozbami,“ podotýká mediální analytik.

Anketa

Který národ více ublížil českému národu?

Rusové

Němci

97%

Nevím / Je mi to jedno

hlasovalo: 17001 lidí

Pozastavuje se především nad tím, jak je v textu pojem hybridní hrozba používán. Podle něj jde o výraz, který není dostatečně jasně vymezený. „Je zajímavé, že někdo nikdy úplně přesně nedefinoval, co je to hybridní hrozba. Je to taková nálepka, jako když o někom řeknete, že je pravdoláskař nebo dezolát,“ dodává Žantovský s tím, že hybridní hrozba je floskule, která skrývá to, že nevíme vlastně, o čem mluvíme.

V rozhovoru Žantovskému rovněž chybí konkrétní vysvětlení, v čem politici podle Jakuba Kalenského boj s dezinformacemi podceňují. „Je to opět jen deklarace, protože mi v tom rozhovoru schází konkrétní zdůvodnění, čím oni podceňují dezinformace nebo potřebu boje proti nim,“ uvádí a sám si odpovídá: „Tím, že do toho balíčku nedávají dostatek peněz pro neziskovky, ve kterých působí lidé jako pan Kalenský? Myslím, že tak se to dá asi nejlépe vysvětlit,“ poznamenává.

„Pan Kalenský se zde dopouští takových hodně zajímavých tezí. Například víceméně staví tezi o dezinformacích do protikladu k tezi o svobodě slova. Svoboda slova je pro něj zřejmě podstatně nižší hodnota,“ všímá si mediální expert, který se kriticky se vyjádřil také k autorce rozhovoru Karolíně Brodníčkové? „Je zajímavé, že autorka toho rozhovoru s ním jede na stejné vlně. V otázce je psáno, že vláda “bojuje“ za svobodu slova. Díky uvozovkám je zcela zjevné, jakou odpověď očekává a předpokládá,“ říká Žantovský.

„Ten rozhovor je úplně zbytečný, protože to by si mohl pan Kalenský napsat sám a paní Brodníčková by mohla jít na pivo,“ zpochybňuje Žantovský novinářský formát rozhovoru.

Celý rozhovor označuje za nátlakovou aktivitu, která má u veřejnosti vyvolávat strach. „Tento rozhovor je v podstatě jenom nátlaková aktivita: Bojte se, přátelé, zejména Ruska,“ pokračuje. Připomněl přitom pasáž, v níž se mluví o ruském působení v informačním prostoru: „Je to organizovaná agrese, na kterou Rusko najímá ty nejlepší mozky vojenské strategie a teoretiky a tisíce praktiků. Jde o promyšlenou systematizovanou armádu v informačním prostoru,“ cituje z rozhovoru.

Za problematické považuje i to, že možnost udělat si vlastní názor je podle něj v textu líčena výrazně posměšně. „To, že by si člověk měl přebrat tyto informace vlastní hlavou a udělat si vlastní názor, hodnotí posměšně jako: To je jako říct jim, ať jdou s klackem na tank,“ přibližuje Žantovský.

„Ta přezíravost a namyšlenost těchto lidí je naprosto neuvěřitelná a děsivá. Myslím si, že pan Kalenský by si měl vážit toho, že ho platí nějaké mezinárodní organizace, protože česká vláda, jak doufám, v tomto směru pokročí velmi zásadně a přestane tento sektor tak masivně vyživovat,“ zakončuje mediální analytik první téma tohoto Týdne v médiích.

Od Brna k Terezínu? Landsmanšaft pod palbou

Následujícím tématem se stal sjezd Sudetoněmeckého landsmanšaftu, který o uplynulém vikendu poprvé konal v Brně. Petr Žantovský se vrátil k tomu, jak o akci informovala většina mainstreamových médií, a kritizoval především jejich vstřícný tón vůči setkání vedenému Berndem Posseltem. „Většina mainstreamových médií landsmanšaftskému sjezdu dávala před nohy červený koberec, vítala ho, tleskala, byla štěstím bez sebe,“ připomíná.

Takový přístup podle Žantovského vyvolává otázky. „Musím říct, že nechápu moc proč. Jestli to bylo placené, tak by to mělo být v rubrice placená inzerce. Jestli ne, tak potom asi jsme se už kolektivně skutečně zbláznili, že aplaudujeme těmto událostem,“ pozastavuje se.

Poté se ale vrací k tomu, co považuje za hlavní bod celé mediální reflexe. Po skončení sjezdu začala další vlna článků, které podle Petra Žantovského mají veřejnost postupně zvykat na téma sudetoněmeckých setkání v Česku. „Den poté, co událost oficiálně skončila, nám začal další nájezd propagandy. Přesně podle toho, že se posouvá odolnost publika vůči nějakému tématu,“ podotýká.

Jako příklad zmiňuje článek ČTK s titulkem Další česká města stojí o náš sjezd, řekl předák sudetských Němců, navrhuje střídání. „Jde o to, aby lidé zase více a povolněji přijímali informace, že máme rádi sudetoněmecké spolky a budeme jim otvírat další naše města,“ upozorňuje a zmiňuje možná města, která by se podle něj mohla v budoucnu v této souvislosti objevit, například Liberec, Karlovy Vary, Teplice, Jihlavu nebo Cheb.

Právě u Chebu a Norimberku, kde se má podle něj konat příští sjezd, upozornil na historické konotace. „Myslím si, že jak Norimberk, tak Cheb mají dost mrazivé historické konotace. V Norimberku se konaly nacistické sjezdy a v Chebu, jak víme, budovali naši sudetoněmečtí krajané svou stranu, se kterou vyhrávali volby a potom se masově hlásili do služby Hitlerovu režimu,“ uvádí.

A ironicky zmiňuje i Terezín, který za druhé světové války nacisté proměnili v židovské ghetto, věznici a přestupní stanici do vyhlazovacích táborů. „Tohle symbolické sahání po těch místech z minulosti není náhodné a čekám v tomto kontextu, kdy někoho napadne, že by se takový sjezd mohl konat v Terezíně. Bylo by to asi úplně nejvhodnější a bylo by to v řádu věcí,“ dodává Petr Žantovský.

Sudetoněmecká satira týdne

Na závěr Týdne médií upozorňuje Petr Žantovský na text právníka Petra Kolmana pro Lidovky, který označil za nejlepší článek týdne. Satirický komentář s názvem Omluvili jsme se sudetským Němcům, přijde teď řada na Švédy, Slováky, Sověty i Rakušany? podle něj originálním způsobem reaguje na debatu kolem sudetoněmeckého sjezdu a omluv za historické události.

Petr Žantovský připomíná několik ironických pasáží z textu. Kolman například píše, že po omluvě sudetským Němcům by se Češi měli omluvit také Švédům za utrpení během obléhání Brna v roce 1645. Součástí smíření má být vrácení rezavých dělových koulí a neomezená konzumace IKEA masových kuliček pro delegaci ze Stockholmu.

Další část textu se věnuje omluvě Sovětům za rok 1968 a následný odsun vojsk po roce 1989.
„V rámci smíření se údajně zvažuje návrat několika menších tankových divizí do Milovic a slavnostní odhalení pamětní desky ´Promiňte, že jsme nechtěli být okupováni´,“ cituje Žantovský.

Kolman podobně pokračuje také s omluvami Rakušanům, Turkům, Mongolům nebo Napoleonovi.
„Chudák se musel trmácet přes Moravu, u Slavkova zmokl a nakonec skončil na ostrově. Kdyby tehdejší Moravané nabízeli lepší servis, teplejší svařák a méně studené meruňky, evropské dějiny mohly vypadat úplně jinak,“ zaznělo v textu.

Celý komentář Petr Žantovský ocenil především jako výjimečný pokus o humor v českém mediálním prostoru. „Ten článek je opravdu mimořádný, protože v našich médiích se málokdy setkáte alespoň s chabým pokusem o humor. Tohle je vynikající pokus o humor,“ shrnuje své hodnocení.