Klíčovým bodem případu je role tzv. kajícníků – spolupracujících obviněných, kteří poskytli výpovědi výměnou za nižší tresty nebo beztrestnost. Nejvýraznější postavou mezi nimi byl bývalý příslušník Slovenské informační služby (SIS) František Böhm. Ten opakovaně vystupoval v několika mediálně známých kauzách, včetně případu „Búrka“, v němž byli obviněni soudci z korupce. Podle obvinění měla korupce probíhat formou uplácení soudců za ovlivnění rozhodnutí ve prospěch konkrétních osob, a to především v oblasti obchodních sporů a majetkových kauz.

Böhm se podle slovenských médií stal jakýmsi univerzálním svědkem – jeho výpovědi byly využívány v různých trestních řízeních. Jak upozornil deník Pravda, vyšetřovatel Slávik „zabezpečoval důkazy jen na základě výpovědí kajícníků“ a „pochybnosti o zákonnosti takových metod rostou“. Právní portál Právne listy dodává: „Pravda se hledá tím méně, čím větší je třesoucí se touha po přiznání.“

Podle slovenských médií byla vyšetřování vedená Slávikovým týmem založena především na tvrzeních těchto spolupracujících osob, aniž by byla podpořena nezávislými důkazy. Inspekce má za to, že mohlo docházet k účelovému získávání výpovědí, případně k nátlaku na svědky. V některých případech se podle dostupných svědectví měly výpovědi upravovat na žádost vyšetřovatelů tak, aby zapadaly do předem vytvořené verze událostí. Objevily se rovněž informace o tom, že některým svědkům byly nabízeny výhody výměnou za to, že označí konkrétní osoby jako hlavní pachatele. Vyšetřování je vedeno pro podezření ze zneužití pravomoci veřejného činitele.