Klíčovým bodem případu je role tzv. kajícníků – spolupracujících obviněných, kteří poskytli výpovědi výměnou za nižší tresty nebo beztrestnost. Nejvýraznější postavou mezi nimi byl bývalý příslušník Slovenské informační služby (SIS) František Böhm. Ten opakovaně vystupoval v několika mediálně známých kauzách, včetně případu „Búrka“, v němž byli obviněni soudci z korupce. Podle obvinění měla korupce probíhat formou uplácení soudců za ovlivnění rozhodnutí ve prospěch konkrétních osob, a to především v oblasti obchodních sporů a majetkových kauz.

Anketa

Žije se vám lépe, než před čtyřmi roky?

Ano

4%

Ne

96%

hlasovalo: 23884 lidí

Böhm se podle slovenských médií stal jakýmsi univerzálním svědkem – jeho výpovědi byly využívány v různých trestních řízeních. Jak upozornil deník Pravda, vyšetřovatel Slávik „zabezpečoval důkazy jen na základě výpovědí kajícníků“ a „pochybnosti o zákonnosti takových metod rostou“. Právní portál Právne listy dodává: „Pravda se hledá tím méně, čím větší je třesoucí se touha po přiznání.“

Podle slovenských médií byla vyšetřování vedená Slávikovým týmem založena především na tvrzeních těchto spolupracujících osob, aniž by byla podpořena nezávislými důkazy. Inspekce má za to, že mohlo docházet k účelovému získávání výpovědí, případně k nátlaku na svědky. V některých případech se podle dostupných svědectví měly výpovědi upravovat na žádost vyšetřovatelů tak, aby zapadaly do předem vytvořené verze událostí. Objevily se rovněž informace o tom, že některým svědkům byly nabízeny výhody výměnou za to, že označí konkrétní osoby jako hlavní pachatele. Vyšetřování je vedeno pro podezření ze zneužití pravomoci veřejného činitele.

Podobné praktiky, kdy svědci s kriminální minulostí opakovaně figurují v různých trestních kauzách, se nevyhýbají ani České republice. V případu vraždy ve Slopném byli Maroš Straňák a David Šimon odsouzeni na základě výpovědi recidivisty Milana Rakaše. Jeho bratr Ludvík později veřejně uvedl, že si výpověď vymysleli, aby pomohli Milanovi k dřívějšímu propuštění. Později ale před soudem svou výpověď změnil. V případu přitom podle kritiků policejního postupu nebyla provedena forenzní analýza DNA z nalezené kulky, nebyla provedena rekonstrukce činu a klíčové důkazy nebyly podrobeny konfrontaci.

V korupční kauze Stoka, která otřásla Brnem, došlo ke zrušení rozsudku Krajského soudu Vrchním soudem v Olomouci kvůli procesním chybám. I zde byla stěžejní výpověď spolupracujícího obviněného, který měl obhajobě údajně nabídnout kompromitující informace výměnou za nižší trest. Obhájci i část veřejnosti zpochybňují věrohodnost těchto výpovědí a upozorňují na absenci dalších důkazů.

Také podnikatel Pavel Buráň, jenž se již více než deset let domáhá spravedlnosti v případu svého únosu, kritizuje justiční systém za to, že i proti němu – jak sám říká – „justiční mafie“ použila služeb univerzálních svědků. Ti měli postupovat přesně tak, jak to zapadalo do scénáře, který podle Buráně vytvořili lidé z olomoucké justice mimo jiné proto, aby soud pravomocně zprostil jeho únosce viny.

Případy z České republiky i ze Slovenska ukazují na možné systémové selhání při využívání tzv. univerzálních svědků. Jde často o osoby s trestní minulostí, které figurují napříč různými kauzami a jejichž svědectví jsou zásadní pro podání obžaloby. Jak naznačuje vývoj několika mediálně známých kauz, pokud však nejsou takové výpovědi podpořeny dalšími důkazy, existuje riziko justičních omylů a ztráty důvěry veřejnosti v právní stát. Někteří právní odborníci proto začínají volat po posílení dohledu nad vyšetřováním, včetně přímé zodpovědnosti státních zástupců.

Psali jsme:

Senátor Fischer: I se slovenskou stranou je třeba jednat

Vy chcete korektní vztahy s Ruskem? Rakušan žasl na debatě

Smůla pro Američany. Ukrajinské lithium už drží Rusové

Fico nestojí v předklonu. Fialova vláda není česká, říká Semín