Paní senátorko, vy opakovaně upozorňujete na to, že důvěru veřejnosti v tajné a férové volby je možné ztratit velmi snadno – a už nikdy ji neobnovit. Má podle vás současná vláda legitimní mandát měnit volební pravidla, jako je třeba zavedení korespondenční volby, takřka ,za pochodu’ a bez širší shody napříč politickým spektrem?
Volební pravidla se nemají měnit „na sílu“ proti vůli opozice a těsně před volbami. Každé případné změně pravidel soutěže musí předcházet široká debata a následně společenská a politická shoda. Každá taková případná změna musí být výsledkově neutrální, a ne být účelově protlačována s tím, že někomu pomůže a někomu uškodí. A vláda protlačila korespondenční volbu právě proto, že od ní očekávala masivní podporu ve volbách.
Zastánci korespondenční volby tvrdí, že jde o modernizaci, která ,zvyšuje účast’. Vy ale upozorňujete na možné bezpečnostní a ústavní hrozby. V čem podle vás spočívá to hlavní riziko, a proč bychom neměli slepě přejímat systém například z Německa či USA?
Výsledky českých voleb se vždycky těšily značné důvěře. To se bohužel schválením korespondenční volby změnilo. Nikdy si už nebudeme moci být výsledkem voleb jisti. A pokud jde o modernizaci – skutečně lze toto slovo použít v situaci, kdy zavádíme volbu pomocí dvou papírových obálek? Jestliže si někdo svého hlasu váží tak málo, že je mu zatěžko jet pár hodin k volební urně, pak by asi raději k volbám chodit neměl.
Psali jsme:
Máme čas předvolebních kampaní, ve kterých se objevují postavy, které se chovají téměř sektářsky – mluví o konci demokracie, útočí na kandidáty, šíří strach. Máme tomu rozumět jako projevu občanského aktivismu, nebo se podle vás jedná o organizované struktury, které mohou být někým motivovány nebo dokonce financovány? Mám na mysli například veřejná demonstrativní vystoupení lidí z Oganesjanovy skupiny, například pana Pšenáka. Vše si nahrávají, ideálně se snaží vyvolat konflikt a poškozují majetky svých „nepřátel“. Videozáznamy poté navíc zpeněžují na internetu...
Tyhle aktivity určitě nejsou zadarmo a určitě za nimi někdo stojí. Není to nic spontánního – až na pár „užitečných idiotů“, kteří se svezou. Mnohem horší je, že nás strany v kampani přesvědčují o tom, že je třeba stát na té správné straně nebo že teď jde o Česko. To první heslo je absolutně nemorální a manipulativní. Tvrdí, že jen jediná strana je ta správná a jen jediný názor je ten validní. Vnucuje tak představu, že volby nejsou soutěží různých koncepcí vedení státu, ale je téměř povinnost volit „správně“. Toto heslo je protidemokratické a zavání totalitou s jediným oficiálním názorem. Taková předvolební kampaň je pro mě nepřijatelná. Pak to jsou volby bez volby. Bez legitimní možnosti volit podle svých zájmů a postojů. Naopak heslo Teď jde o Česko je naprosto nicneříkající.
Billboardy koalice Spolu varují, že Stačilo!, Okamura či Babiš znamenají nebezpečí a ohrožení zahraniční orientace Česka. Vy jste vždy kladla důraz na svrchovanost a zdravý rozum. Jak tato varování vnímáte – jde o férový boj, nebo současná vláda prostě nemá co nabídnout voličům?
Voliči se rozhodují podle vlastních potřeb, podle své peněženky, podle toho, zda je státní moc šikanuje nebo nechává být. Míra přerozdělování, míra státní regulace a priority státu při nastavování proporcí mezi veřejnými výdaji, to vše jsou základní obsahová politická témata, o kterých má ve volbách jít. Současná státní moc je ve všech těchto oblastech velice slabá, tak se místo nich snaží volby znečistit náhradními, únikovými, falešnými a fiktivními tématy. Tedy že nejde o ceny, inflaci či státní dluhy, o životní podmínky rodin s dětmi či důchodců. Jde prý o to, zda z moře vystoupí mloci a všechny nás sežerou. Volič má uvěřit, že stav jeho peněženky není tak aktuální, když hrozí vpád mloků. V kampani se vždy používají nadsazené formulace. Ovšem letošní strašení tím, že když vyhrají jiné než vládní strany, nastane konec demokracie, mi připadá poněkud přehnané. ANO už u nás vládlo, Babiš už jednou byl premiérem a jeho praktická politika nás do žádných pekel nezavedla. Je to zbytečné hloubení příkopů mezi lidmi různých názorů. Můžeme s oponentem nesouhlasit, ale musíme zachovávat základní principy slušnosti, nikoli své názorové oponenty urážet. Kdekdo volá po slušnosti, ale vyžaduje ji u druhého a sám se ke svým oponentům slušně nechová.
Psali jsme:
Na začátku svého působení vláda Petra Fialy slibovala kompetenci, odpovědnost a návrat důstojnosti do politiky. Dnes jsme svědky inflace, nárůstu byrokracie, rozdělování společnosti i zpochybňování voleb. Jak byste uplynulé roky vlády Spolu a PirSTANu stručně zhodnotila?
Vláda nesplnila nic ze svých volebních slibů. Pochopitelně si zavařila sama, když přistoupila na koalici naprosto hodnotově odlišných stran. Přesto mi připadá míra regulace i výše deficitu po 4 letech jejího působení naprosto neuvěřitelná a nezodpovědná. Máme se prý bát změny v situaci, kdy změnu potřebujeme jako sůl.
V hnutí Stačilo! se objevují i bývalí komunisté. Máme se obávat návratu starých struktur, nebo jde podle vás spíš o hysterii zinscenovanou vládní propagandou? Kde je hranice mezi zdravou národní opozicí a návratem k minulosti?
Máte se koncem léta roku 2025 lépe než koncem léta roku 2021?Anketa
Pokud se příští vláda bude skládat jinak než ta dnešní, jaké hodnoty by podle vás měla hájit? Co by mělo být její první prioritou – návrat k normálnosti, ochrana rodiny, nebo prostě jen zlepšení života vlastních občanů a stavu země?
Mně by se líbilo, kdyby nová vláda usilovala zejména o malý úsporný stát, zrušení všech možných pitomých deregulací a dotací pro neziskový sektor. A lidem do života a do výchovy dětí by vláda měla mluvit co nejméně. Má se věnovat tomu, co je pro existenci státu nezbytné – bezpečnosti, jasně definovaným zdravotním službám, neideologickému školství a sociální oblasti apod. U ostatních oblastí musí u každého výdaje velmi přemýšlet, zda je skutečně absolutně nezbytný. Už dnes mandatorní výdaje činí 88 % všech výdajů státu. Tímto tempem brzy dosáhnout 100 %. Co bude stát dělat pak?
Ve svých projevech často říkáte, že hájíte ,normální svět’ – takový, kde se ctí rodina, právo i selský rozum. Co vás dnes osobně motivuje pokračovat ve veřejné práci navzdory útokům médií a nálepkování ze strany elit?
Před 3,5 lety jsem se rozhodla vstoupit do politiky proto, že za mě nikdo v politice nehovořil, nikdo můj normální svět nebránil. Dnes se ukazuje, že volání po normálním světě je stále častější, protože lidi už obtěžuje, jak jim stát do jejich světa zasahuje. Chcete-li vědět, kde beru sílu pro další boj, pak mě nabíjejí setkání právě s obyčejnými lidmi v konzumech nebo v hospodách mého senátního obvodu. Mé voliče štvou LGBT, gender, boj o „záchranu planety“, podpora elektroaut a neúčelné dotace stejně tolik jako mě.
Závěrem bych vzpomněl na váš návrh týkající se oceňování dlouholetých manželství za věrnost, který vyvolal pozornost. Někteří vám tleskali, jiní se posmívali. Co vás k němu vedlo a proč si myslíte, že právě takové symbolické kroky dnes potřebujeme víc než kdy dřív?
Tento nápad uskutečňuji sama na vlastní triko navzdory tomu, že v Senátu podporu nenašel. Od svého zvolení aktivně po celé zemi vyhledávám a oceňuji dlouhodobá dobrá manželství. Už jsem předala ocenění třem desítkám takových krásných párů. Jsem přesvědčena, že manželství dvojic, které spolu vydržely déle než 50 let navzdory všem protivenstvím a nepřízním života v krásném vztahu a v porozumění, si zaslouží ocenit. Velmi ráda je navštěvuji, velmi ráda s nimi diskutuji o jejich životní cestě a pokaždé mě svým vyprávěním obohatí. Dnes se píše spíš o excesech a pomíjivých experimentech, nikoliv o tom, co má pravou cenu, je vzorem pro ostatní a co po mnoho let vytrvalo.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 4 čtenáři)
Měly by se vyzdvihovat věci pevné a trvalé, jako dlouholetá šťastná manželství?
autor: Marek Bláha
Jirka 59
